Chaos Světem Vládne

prolog ooo

Krásně vonící tráva mě lechce šimrá do zátylku. Ležím ve smrtelné poloze, jak se u nás doma říkávalo. Ruce složené na hrudi a nohy rovné jako svíčka. Naučil jsem se tak lehávat už od mala. Teď mě s toho bolívají záda. Dokážu celou noc spát bez hnutí a to se nelíbí mým bedrům. Krčím nohy, abych zmírnil tlak v dolní části zad. Ruce rozpojuji a nechávám je dopadnout vedle boků do měkoučkých stébel. Krčím prsty a tak sevřu lístky v rukou. Srst, jako bych se dotékal hebké srsti nějakého zvířete. Jako bych svíral srst matičky země. No to není, jako tráva u nás doma.
Doma! Trkne mě. Rychle otevírám oči, až mě z okolního světla rozbolí oči. Kde to vlastně sem? Nad sebou vidím větve stromů. Asi trnovníky akáty. Ale nevím to jistě. Můžu se klidně plést. Botanika nebyla má silná stránka. Nebyla ani v seznamu oblíbených oborů, který jsem si za léta vytvořil. Zvedám tělo do sedu. Vlastně to není vůbec můj obor. Křupám si obratle v krční páteři. Jsem voják. No voják, patřím do vojenské jednotky Delta Force. Takový je oficiální název elitní americké speciální vojenské jednotky. Hlavním úkolem Delty je působení proti terorismu, avšak jednotka je cvičená i pro plnění misí na osvobozování rukojmích, přepady, eliminaci skrytých nepřátelských sil. Jedinou další jednotkou podobného stylu v amerických ozbrojených silách je SEAL Team Six, což je obdoba Delty v námořnictvu, tvořená nejlepšími příslušníky. Je mezi náma velký rozdíl. Oni bojují na vodě, my na zemi. Oni nevědí jaké je to střetávat se s teroristy tělo na tělo. Nevědí jaký nářek vychází z matčina hrdla, když jí smrt vezme dítě. Když je její dítě popraveno. Já byl se svojí jednotkou nasazen do Íráku. S ESSO jsme byli protiterorystická skupina poblížoblasti takzvaného Íráckého Kurdistánu. Nakonec protáčím ramena a uvolňuji tak ztuhlá záda. Ale není to zrovna tak dávno, co byla příroda, tedy zoologie mou hlavní
prioritou. Zvedám se na nohy. Jsem zdřevěnělý, takže taktak stojím a držím rovnováhu. Rozhlížím se. Vysoké rákosí mi zavazí ve výhledu. Neohroženě se vydávám vztříc tlustým stonkům a listům. U pasu nacházím mačetu. Vůbec nevím jak se sem dostala, natož jak jsem se tady vzal já. Nebral jsem v úvahu možnou vodu, která se normálně zdržuje u vodních rostlin. A tak zabrán v myšlenkách, jsem vkročil do hlubší díry plné vody. Noha mi mizí až ke kolenu ve studené vodě. "Sakra." nemůžu si nezanadávat. S okepáním zbytečné vody nohu vytahuji a dělám další a konečný krok. Vynořuji se na okraji břehu. Obrovský rybník se přede mnou rozprostírá na neuvěřitenlé rozloze. Jeho povrch je netknutý a jako velké zrcadlo odráží bohatost a krásu mraků při romantickém růžovém nádechu západu slunce. Za rybníkem se rozprostírá několika hektarový les. Na obzoru vidím hory, jedna však převyšuje ty ostatní. Rozkládá se na obrovském území, jako kdyby tu byla královnou. Ten obrovský majestát mi vyráží dech. Úplně za horami se odehrává ta nádhera. Sluneční kotouč se jistě sklání k okraji, pomalu rudne a odráží od hory stejnětak rudé odlesky. Hora vzbuzuje dojem rudého obra v plamenech. Barva tmavne víc a víc a den se přetáčí na tu temější stranu.