Jak říká jedno staré přísloví: v nouzi poznáš přítele já naštěstí ničím takovým netrpím ale stalo se něco fantastického což se dozvíte v následujícím příběhu.
Dnes mi začaly letní prázdniny a já pomalu zapomínala co se to vlastně stalo. Matně jsem si už několikrát zkoušela vzpomenout na mého Pegase a i na to ostatní ale nic. Dnes v noci jsem byla na zahradě o něco dřív a doufajíc že se Pegas objeví vzpomněla jsem si na místo na naší zahradě kam jsem chodívala jako malá nikdo tam nechodil snad o tom ani nevěděly tak právě tak jsem se rozeběhla a čekala. Najednou se objevil z čista jasna "zdraví tě Lociko jsem moc rád že tě zase vidím" mě také těší že tě zase vidím můj Pegasi odpověděla jsem až zamilovaným hlasem. Lociko máme problém a vyřešíme ho jedině tak že se tak semnou zase vrátíš já nanic nečekala vrhla jsem se na něj a už jsme se vznesly ani ne za tři minuty jsme tam byly ale nemohla jsem to tam poznat stromy byli najednou žluté a na jiných místech než předtím no prostě totální zmatek . Trvalo to trochu déle než jsem předpokládala ale nakonec se ten problém vyřešil. Ale domů jsem dorazila právě když začalo svítat popadla mě panika a vtrhla jsem do domu naštěstí ještě všichni spaly tak jsem jen udělala svou práci a podobně. Když se maminka probudila hned poznala že to budu asi já ale nechápavě na mě hleděla Loci proč nespíš vždyť máš volno? Pokrčila jsem rameny a pousmála se no dobře ale oblékni se ať nenastydneš řekla a zase odešla.
ČTEŠ
Křídla Pegasů
FantasyAhoj jmenuji se Locika a je mi 16 let přátelé mi říkají Lotka dlouho jsem žila v domnění že jsem obyčejná nudná holka která si prostě žije svůj život ale vše se změnilo v den mích osmnáctých narozeninách.
