Křídla Pegasů

Část 1 Narozeniny

Dnes mám narozeniny vykřikla jsem pobaveně má sestra Věra která je o tři roky mladší mi nadšeně tleskala ale v duchu  si přemítala jaké by to bylo kdyby zrovna jí bylo osmnáct.

Z vedlejšího pokoje kde se nachází kuchyně se ozvalo maminčiným hlasem "holky pojďte ke stolu bude snídaně". Chytila jsem Věrku za ruku a dotáhla jí ke stolu aniž by mě zajímalo jestli chce nebo ne ale na stole již bylo prostřeno a mamka s tátou už seděly u stolu a táta se nervózně na nás zadíval.  Když jsme si sedly a všechno bylo tak jak má být táta prohlásil že jsme tu už měly dávno být a co nás tak    dlouho zdrželo?! Po chvíli mlčení se Věra začala tak trapně smát nikdo nevěděl čemu a z jakého důvodu zeptala jsem se jí co se jí stalo ona se však začala smát ještě víc to ale už překročilo meze a mamka jí řekla ať se okamžitě uklidní nebo půjde pryč!  Odpoledne se to všechno rozjelo  přijela teta, babička i strejda no prostě všichni Věra se asi musela zbláznit pospíchala ke dveřím aby tak už už byla otočila klíčem a dveře se otevřely všichni pozdravily a oslava mohla začít trvala docela dlouho a mě už to nebavilo zeptala jsem se mamky zda by vadilo kdyby se na chvíli vzdálila ale no to mi jet spokojeně kývla brala jsem to jako souhlas zmizela jsem  jako blesk. po dlouhé době se zase ozvalo Loci nechceš si jít ani pro dárky? "vždyť už jdu" odpověděla jsem znuděným tonem  a seběhla z pokoje po schodech dolu. Locinko proč tu s námi nechceš být zeptala se mě babička nevěděla jsem co říct ale řekla jsem že už na takové věci nejsem ale ať jí to nemrzí že už tu budu. Usmála se a odešla myslela jsem si že zase zmizím chtěla jsem zajít na zahradu. nikdo si mě moc nevšímal tak mi to vyšlo. sedla jsem si na deku pod stromem a uvažovala jestli se nemám jít někam projít ale zůstala jsem sedět. celou dobu co jsem na zahradě nic nebylo slyšet což obvykle není zvykem nastalo hrobové ticho dostala jsem podivný pocit že jsem tu jen já a nikdo jiný nechtělo se mi věřit že je to pravda tak jsem se rozběhla do domu a co vidím máma táta ani Věra tu nebyli začala se mě zmocňovat panika ale v hloubi duši mi to bylo divný sedla jsem si znova na deku a najednou se přede mnou objevil bílý kůň s rohem uprostřed hlavy. Nedostávalo se mi slov s otevřenou pusou jsem na něj hleděla a po nějaké době mi řekl že si mám na něj vylézt potřebuje mi něco ukázat. Bylo to ještě divnější v mysli mi hrálo "ten kůň mluví!" Vylezla jsem na něj a ani jsem se nenadála ocitly jsme se v oblacích a netrvalo dlouho a byli jsme na místě. Jsme tu řekl spokojeným hlasem rozhlížela jsem se po krajině plné stromů s modrým listím a prapodivnými květinami a vším ostatním ale postihl mě pocit úzkosti nevěděla jsem přesně proč ale zachtělo se mi pryč nic jsem nemusela říkat Pegas mi dal najevo že bychom se už měly vrátit. Zase jsem na něj vyskočila a byly jsme doma. Loci kde si byla? ptala se ustaraně máma ale já místo abych odpověděla utíkala jsem rychle do pokoje co nejrychleji to šlo. Asi si umíte představit co si máma myslela. Začal večer a já celá hořela vzrušením kdy už si pro mě zase přijde ale tento večer si pro mě nepřišel nevím asi nemohl či co ale co řekla jsem si v duchu třeba si pro mě přijde zítra.