Hills

Part 3

" Myslíš si, že je tvůj otec mrtvý, že? Není to tak úplně pravda. Asi tě zajímá, jak to vím? nejspíš mi nevěříš. Ale je to tak. Víš, abych ti mohl říct víc, asi bychom se měli někde sejít. Ideálně u mě, co takhle zítra?" řekl rychle Ryan.

"Cože? Jak ti můžu věřit, že je to pravda? A víš co? Nevěřím ti! Můj otec už je přes půl roku mrtvý, měl pohřeb a přišel o všechen majetek! Není možné, aby žil!" histericky jsem na něj zakřičela. To si vážně myslí, že jsem tak naivní a budu mu věřit takovou pitomost?

"Mám i několik důkazů, které tě stoprocentně přesvědčí o tom, že žije."

" Fajn, mám zítra čas. Kde a v kolik?" vyprskla jsem na něj. Nemám ho ráda, tak na něj přeci nebudu nějak milá. Spolu se svojí partou mi ničí život už dva roky a najednou mi chce vrátit zpět do života otce? Určitě si něco navymýšlí, abych se ohledně toho trápila. Nebudu mu věřit, dokud se o tom nepřesvědčím.

"Počkám tě zítra po škole na schodech a pojedeme rovnou ke mně. Ale mám jednu podmínku."

Jo, jasně, to jsem mohla čekat. Nic by mi neřekl jen tak. Ale jestli chce peníze, tak má smůlu, sama nemám ani floka a Dianna nás dvě sotva uživí.

" Jakou podmínku? Nemám prachy!"

" Nechci žádný peníze. Stačí mi tvoje tělo..." uškrnul se a pokračoval. " Vyspíš se se mnou a řeknu ti vše, co vím. Do poslední maličkosti." mrkl na mě a olízl si své plné rty.

" Děláš si prdel?! NE! Nejsem žádná kurva, abych se nechala vyšukat od grázla jako jsi ty!" zakřičela jsem se slzami v očích a vrazila mu facku, které jsem následně litovala. Surově mě popadl za zápěstí a přitiskl se celým svým tělem na mě. Hluboce mi hleděl do očí a upevňoval svůj stisk na mém zápěstí. Měla jsem z něj strach. Byl tak blízko mému obličeji, že jsme se skoro dotýkali nosy.

"Takhle se ke mně chovat nebudeš! To si zapamatuj kurva! Já ti chci jen pomoct a mám své podmínky! Je jen na tobě, jestli je příjmeš! Ale věř mi, že jsem v posteli skvělý a jiné holky by kvůli sexi se mnou vraždili." řekl mi ptěsně před obličejem a přejel mi jemně přes rty těmi svými. Byla jsem v šoku. Totálně. Nebyla jsem schopná vydat ze sebe ani hlásku. Jen tak jsem tam stála a čuměla mu do očí.

"dám ti čas do zítřka. Rozmysli se a zítra po škole za mnou dojdi ke schodům. Mysli na to, že se můžeš dozvědět něco více o svém otci. Ale nebudu tě do ničeho nutit. Páčko." řekl, pustil mě a políbil mě na nos.

Když odešel, ještě chvíli jsem tam jen tak stála. Nehybně, ochromená ze všeho, co se teď stalo. Po asi 5 minutách stání jak pipina uprostřed chodníku jsem se dala do chůze a vešla do domu. Hned jsem utíkala do svého pokoje. Zabouchla jsem dveře, po kterých jsem sjela dolů a začala nekontrolovatelně brečet.

Co když má pravdu a můj táta je opravdu na živu? Proč by se mě vzdával?

Mám se s ním kvůli tomu vyspat? Jsem ještě panna.

Brečela jsem a brečela....