Hills

Part 6

Tak strašně moc jsem si přála se už nikdy neprobudit. Nemuset každý den vstávat a vcházet do té staré šedé budovy, plné zlých a falšných lidí. Lidé jsou zlí. Nemají žádnou soudnost. Když se o vás něco dozví, nezajímá je, jestli je to pravda, vysmějí se vám a neuvědomují si, že i ve vás je cit. Že mám srdce. A oni mi mé srdce postupně ničí.

Ráno jsem se bohužel probudila. Do očí mi skrze malé okénko v koupelně začal svítit paprsek sluníčka. Pootevřela jsem oči. Stále jsem ležela v té vaně. Plné mojí krve. Byla mi příšerná zima. Celé mé tělo bylo fialové a plné omrzlin. Vylezla jsem z vany, kterou jsem následně vypustila s opláchla vodou, aby tam nezbylo už ani trochu červené barvy. Ze skříňky jsem si vytáhla bandáž a ovázala si celé levé zápěstí. Příšerně mě bolelo. Podívala jsem se na svůj mobil. Bylo 7 hodin večer. Aha, asi jsem proležela ve vaně celý den. Alespoň nebudu muset do školy. Dianne poslední dobou není vůbec doma. Né, že by mě to zajímalo, naopak, jsem ráda, že mám celý dům pro sebe. Na obrazovce mobilu mi svítilo několik zpráv. Rozklikla jsem je a začala číst.

Od neznámé číslo - " Taylor, jsi v pohodě?"

Od neznámé číslo - " Proč jsi sakra nebyla ve škole? Stalo se ti něco? haloo, odepiš, mám o tebe strach. Ryan"

Od neznámé číslo - " Prosím."

Při dočtení ještě dalšcíh 17ti sms ve stejném smyslu mi ukápla slza. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Na Ryana. Zase se mi chtělo brečet, ale udržela jsem to. Rozhodla jsem se dát trochu do pořádku. Stáhla jsem si své pevné vlasy do vysokého culíku a nahá stála před zrcadlem. Měla bych začít něco jíst. Jsem příšerně vyhublá. Jenže z toho všeho smutku nemám na žádné jídlo chuť. Chce se mi po něm akorát zvracet. Z pokoje jsem si přinesla spodní prádlo, do kterého jsem se hned oblékla. Vybrala jsem si své černošedé pyžamo. Přešla jsem zpět do koupelny, kde jsem si odlíčila černou řasenku, kterou jsem měla rozteklou úplně všude. Sešla jsem do kuchyně, kde jsem si udělala bylinkový čaj a šla zpět do pokoje. Rozhodla jsem se Ryanovi odepsat. Možná o mě má strach.... jo, to určitě.

Od Taylor pro Ryan - " jsem v pohodě, jen mi nebylo dobře. Proč máš starost?"

Od Ryan pro Taylor - " můžu se stavit? chci tě vidět"

Cože? co po mně může chtít? Na sex ať rovnou zapomene. Nic víc s ním mít nechci. Ale protože jsem se strašně nudila a nevěděla co dělat, rozhodla jsem se ho pozvat.

Od Taylor pro Ryan - "pokud ti nevadí, že jsem už v pyžamu a nenamalovaná, příjdi." odepsala jsem a usmívala jsem se na monitor.

Od Ryan pro Taylor - "už jedu krásko."

Po několika minutách začal někdo házet kamínky do mého okna. Prvně jsem se strašně lekla, ale po chvíli mi došlo, že to bude Ryan. Běžela jsem mu otevřít dveře. Byla jsem šťastná, že alespoň dnes budu mít společnost. Společnost někoho, koho začínám mít ráda. Protože mi ukazuje nové věci a zároveň mě nesmírně přitahuje jeho temná stránka osobnosti. Když jsem mu otevřela, jen tak tam stál. V děšti. A díval se na mě. Upřímně se na mě usmál a v mžiku mě objal. Tohle jsem potřebovala. Dlouhou dobu. Mrzí mě, že to dokázal udělat teprve teď.

" Vážně jsem měl strach, že se ti něco stalo. Opravdu ti nic není?" řekl tak ustaraně, že jsem se nad ním musela usmát. Pokroutila jsem  hlavou v náznaku, jakože jsem v pohodě. Chytil mou hlavu do dlaní a políbil mě. Miluju jeho rty. Sundal si boty a společně jsme ruku v ruce přešli do mého pokoje. Vyslékl si bundu a sedl si na mojí postel. Usmála jsem se a sedla si vedle něj.

" Nepodíváme se na nějaký film?" pronesla jsem do ticha.

" Faaaajn, jaký máš?" řekl natěšeně. Je roztomilý.

" Suicide Squad?" když jsem navrhla první film, hned začal kývat hlavou. Zase, byl roztomilý. Zapla jsem to a přešla zpět k němu. On už ležel o opíral si hlavu o několik polštářů. Lehla jsem si k němu. Donutil mě položit si mojí hlavu na jeho hruď a přitom mě objímal rukama. Přála bych si na tenhle okamžik nikdy nezapomenout. Byla jsem v náručí někoho, kdo o mě má starost a ke komu cítím něco víc. Přitahuje mě.

" Víš Tay, chtěl bych se ti omluvit za to, co ti vše způsobila má parta. Mrzí mě to a věř mi, že kdybych ¨si tohle uvědomil dřív, udělal bych s tím něco. Nejspíš bych je všechny pozabíjel a zakopal někde hluboko v lese." řekl a hladil mě po tváři. " Mám tě moc rád. Jsi skvělá. A krásná." dodal. Takhle mi nikdy nikdo nelichotil. Musela jsem být červená až za ušima.

" Ryane, kvůli všemu, co jsem si v téhle škole prožila, jsem začala nenávidět sama sebe. Stal se ze mě úplně někdo jiný, než kým jsem byla, jako maldší. Jsem tak bezbraná, slabá, ale zároveň se snažím vypadat nezranitelně. Nenávidím se a už několikrát jsem se pokusila o sebevraždu. Zatím mi to nevyšlo." odpověděla jsem mu. Musela jsem znít , jako nějaký psychopat. Což pravděpodobně jsem.

Z POHLEDU RYANA

Po tom, co mi řekla, se mi na chvíli zastavil dech. Je překrásná, ale tolik si toho prožila. A to z velké části kvůli mě. Nikdy mi to neodpustí. Silně jsem ji objal a ona mi začala plakat do hrudi. Nesnáším, kdy holka brečí.

"Pšššt krásko, odteď už bude všechno dobrý. Jsem tady pro tebe. Navždy...."