ČTEŠ

Different Worlds [One Direction]

Fanfiction

Jmenuji se Elysia. Brzy mi bude devatenáct pozemských let. Pocházím z planety Lumia, která leží přibližne dvěstě tisíc světelných let od planety Země. Jsme takřka neviditelní pro lidské zraky. Máme zvláštní schopnost zneviditelnit sami sebe. Abych n...

#direction #fanfikce #fantasy #harry #harrystyles #horan #liam #liampayne #louis #malik #naill #naillhoran #one #onedirection #payne #styles #tomlinson #zayn #zaynmalik

3. Kapitola

37 4 0

od QU_Jolca_EEN

od QU_Jolca_EEN

Louis Pov.
S klukama jsme se museli vrátit do přístavu, aby jsme z lodě přesedli na čluny a vydali se hledat Nailla. Celou tu dobu jsme se mu snažili dovolat. Jenže mobil hlásil že je nedostupný.
"Kluci vyhoďte mě tam na břehu půjdu se ho pokusit najít. A ty Louisi jdi hledat na druhou stranu. A vy jeďte po vodě." Zavelel Liam
Všichni souhlasili a ani na chvilku nezaváhali. Vyskočil jsem ze člunu a rozeběhl pro ti proudu řeky na místo, kde jsme ho viděli naposled. Běžel jsem ani ne tři minuty a uviděl ho ležet na zemi. Ani na chvíli jsem nezaváhal a prozvonil kluky. Naklonil jsem se a začal na něj mluvit. Bohužel bez odezvy. Kluci co nevidět přijeli a všichni začali vyšilovat. Kričeli jsme na sebe, co budeme dělat. Když tu jsme uslyšeli, to jediné co jsme potřebovali slyšet... Naill promluvil.
"Kluci, já mám hlad." Zachraptěl
V ten moment jsme se všichni začali smát a objali ho. Chvíli jsme tam pobyli a potom se vrátili do přístavu. Tohle byl vážně šílený večer. Radši jsem ho odvedl domů a sám se vydal spát...

Druhého dne

Elysias Pov.
Skoro celou noc jsem nespala protože jsem na něj nedokázala přestat myslet. Ale nemohu tím marnit čas, protože musím splnit poslání.
Oblékla jsem se.

A vyrazila objevovat. Když jsem se procházela po náměstí neuvěřitelně se mi tady zalíbilo, cítila jsem se zde jako doma. Ale netušila jsem jak kontaktovat naši planetu. Vše jsem v lodi nechala a docela se bojím že to nebude fungovat. Zašla jsem do malé kavárničky. Když jsem ucítila náraz. Sakra do někoho jsem narazila. Chtěla jsem se sbírat ze země ale někdo ke mě natáhl ruku. Přijala jsem ji ale stále upřeně hleděla na boty. Začala jsem s omluvou.
"Moc se omlouvám, ale...." Již jsem nedořekla, když jsem viděla ty oči. Úplně se mi zastavil svět....

Zdravímee ❤
Dneska se vracíme z chaty a tak jsme ještě napsali kapitolu. ❤ doufám že se bude líbit... :3 Omlouváme se za takové useknutí ale řekněme si pak se budete víc těšit na novou část. :DD Děkujeme moc a mějte se pěkně.! :D

**Vaše Jolča a Denča**