Madhouse

5. část

*

"Dobře, děkuji" usmála jsem se na pani Richlovou a zavřela jsem za sebou dveře

"Tak co?" vyhrkl Harry když jsem vyšla

"Nooo" začala jsem ho napínat

"No co!? Nejspíš mi klepne z toho" zakroutil hlavou

"Zítra mě pustí!" zapištěla jsem a začala jsem se usmívat

"Vážně?" otevřel pusu a rozzářily se mu oči

“Jo!” skočila jsem mu kolem krku a on semnou zatočil

“To je skvělý, ukážu ti London Eye, Tower Bridge, Buckingham, Muzeum Madam Tus-” dala jsem mu na pusu ruku
“Mlč, nebo se mi z toho zamotá hlava” zasmála jsem se

“Fajn, už jsem ticho” zasmál se a šli jsme do pokoje
“Kde je vlastně ta Bab?!” nechápala jsem a chtěla se jít po ní kouknout

“Poslal jsem jí domů” zatvářil se nevinně a koukl se na zem

“Hej” zasmála jsem se a schodila jsem ho na postel
“Neměla by jsi si sbalit?” zasmál se

“Nojo!” začala jsem hledat nějakou tašku

Klekla jsem si na kolena, abych se podívala pod postel, když jsem si klekla, Harry mi dal k nosu jeho nohu, (bez bot) a já jsem se na něj vražedně koukla
“Děláš si srandu?” řekla jsem se smíchem

“Tak hrozný to není ne?!” koukl se vykuleně a snažil si přitáhnout nohu k nosu

Když se o to  pokoušl, nějak se převrátil na záda a z tý postele, kde předtim seděl spadl dozadu..

“Jsem v poho!” ozvalo hned jak se ozvala strašná rána, která naznačovala jeho pád
“Vážně? Nebudeš ještě blbější?” řekla jsem rýpavě

“Cože?” podrbal se na hlavě a koukal se na mě nechápavě

“Jo tak ještě k tomu hluchej, jo?” zasmála jsem se
“Co jsi říkala předtím, já jsem tě neslyšel” koukl se na mě a pak zase na tu zem, kam před chvíli sletěl

“Nic nic, jen hledám tašku” zakroutila jsem hlavou a dál jsem hledala

“Tamhle je!!” zapištěla jsem když jsem jí viděla na skříni

“Ale jak tam došáhnu” přivřela jsem oči a koukla se na Harryho jak stojí u postele a kouká na mě 

“Na to ani nemysli!” vyjekl
“Neboj!” zasmála jsem se a šla jsem k němu

*

“Notak! Nešij sebou tak, nebo ti z těch ramen spadnu i když sedim!” zanadávala jsem a snažila jsem se chytit tašku
“Už, už!” škrábala jsem se na ní a konečně se mi podařilo jí schodit z tý skříně
“Au!” ozvalo se podemnou a až potom jsem si uvědomila, že mu to spadlo na hlavu

“Ježiš, promiň” začala jsem se šíleně smát

*

Je to tu! Den, kdy odsud vypadnu!! Jo!! Konečně! Po 4 letech uvidím zase svět a budu žít, jako každý jiný.. Wow, nehorázně se těšim!!..

“Tak jak se těšíš?” někdo mě objal zezadu

Tuhle vůni bych poznala, i kdyby na sobě měl zbytky ryby, která by byla stará klidně 3 roky..

“Strašně moc, ale zároveň se i bojim” otočila jsem se na něj a dala jsem mu ruce kolem krku

“Čeho?” nadzvedl jedno obočí

“Všeho, přeci jenom jsem 4 roky žila.. tady” zasmála jsem se a ukázala jsem na můj pokoj 

“My se o tebe postaráme” zasmál se

“Kdo my?” nazvedla jsem obočí tentokrát já

“Já, Taylor, kluci a holky” zasmál se

“Dobře” zasmála jsem se a šla jsem si pro kufr

*

“Tak se tu měl hezky Fill, zvládni to!” objala jsem jí a vyšla jsem ze dveří pokoje

Došli jsme s Harrym k hlavním dveřím a tam už stála paní Richlová

“Nashledanou paní Richlová” řekla jsem s úsměvem a čekala co odpoví

“Ať už tě tu nevidim” řekla ironicky a poprvý se snad usmála

“Nápodobně” zasmála jsem se a vyšla jsem ze dveří

Za sebou jsem ještě slyšela jak se tam s ní loučí Harry

“Mějte se paní Richlová, zase se někdy stavím” potřásli si rukama

“Harry?” přivřela jsem oči a koukla jsem se na něj

“Ano?” usmál se

“Co máš s tou ježibabou?” zastavila jsem se a podezíravě se na něj koukla
Zakuckal se a tahal mě za ruku dál k autu

*

“Jsme tu” zastavil před obrovským domem uprostřed Londýna

“Wow” zmohla jsem se zase jen na tyhle slova
“Tak půjdeš dál, nebo hodláš celej život strávit před barákem” zasmál se když otevíral dveře
“Nojo” vyplázla jsem jazyk a rozeběhla jsem se za nim
“Kluci!” zakřičel a z ničeho nic se tenhle klidnej dům proměnil v dům, kde se z každýho milimetru ozývá dupání, ječení, někdy i nějaká ta rána do zdi
“Panebože co to je?” lekla jsem se když jsem slyšela jak se něco valí ze schodů
Zasmál se a pozoroval mě jak se za něj schovávám

“Au!” ozvalo se od schodů hned po obrovský ráně
“Zayne sakra! Proč mi to vždycky děláš!” pištěl bloňdáček co se držel za hlavu
“Protože jsi takovej blb že si nevšimneš nikdy mojí nohy” protočil očima a dal mu pohlavek
“Sakra nešahej už na mě!” měl slzy na krajíčku a toho černovlasýho kluka propaloval pohledem

“Co kdyby jste se nechali?!” vstoupil mezi ně takovej krátkovlasej s vytetovanýma šipkama na ruce 

“Už konec?” řekl Harry a protočil očima
“Tohle je Tiffany” řekl potom a všichni se na něj koukli jak na magora
“Kdo” protočil očima takovej, no prostě poslední z nich

“Tohle” zasmál se Harry a vytáhl mě spoza něj

“Ráda tě poznávám! Já jsem El” přiskočila ke mně

“Tiff” podala jsem jí ruku a nesměle jsem se usmála
“Tohle je Louis, můj kluk, tohle Zayn, Niall a Liam” ukazovala na ty zvířata, který se předtim valila ze schodů

“Tiff” usmála jsem se a zamávala rukou
“Nemáš hlad?” zeptal se mě Niall
“Docela jo” zasmála jsem se a koukla jsem se na Harryho, kterej jen stál a uculoval se
“Zachvíli příjde Taylor, ukliďte to tu” řekl po chvíli a odešel nahoru
Šla jsem za Niallem do kuchyně, abych mu pomohla připravit jídlo
“Kdo je Taylor?” nedalo mi to a musela jsem se zeptat

“Ále, Harryho holka” neodlepil oči od pánve a dál vařil

On má holku? Proč mi to neřekl? Proč mi dával tu pusu.. Já namotávám kluky?! A co dělá on?! Začaly se mi oči plnit slzama, ani nevím proč.. Vždyť k němu nemůžu nic cítit.. A on ke mě už vůbec ne.. A třeba je taTaylor v pohodě a hodná.. Usmála jsem se sama pro sebe..

-Crrrr- zvonil mi mobil v kapse

“Ano?” zvedla jsem to
“Tiff? Co kdyby jsme se zítra sešly? Slyšela jsem že tě pustili” uslyšela jsem šťastnej hlas Bab
“Jasně zlatíčko! Napíšeme si ještě večer?” zeptala jsem se jí
“To víš že jo” típla to a já jsem se koukla na Nialla jak se na mě kouká
“Coje?” zasmála jsem se

“Ty máš kluka?” stčil si do pusy lžičku vajíček a mě podal talíř s vajíčkama
“Ne, to byla Bab, moje nejlepší kamarádka už od mala” zasmála jsem se

“Jo aha” zaprskal s plnou pusou

Jen jsem se usmála a pustila jsem se do vajíček