15. květen 2037
Od rána jsem stála na nohách, máma mi domů objednala kadeřnici i kosmetičku , tak jsem nechala všechno na jejich kreativitu . Celé moje líčení jsem měla sladěné do zlata . Zlaté oční stíny, nalepené řasy ještě více podporovaly jejich hustotu a objem a téměř černé oči v tom velmi vynikali . Trošku pudru pro zvýraznění lícních kostí a ještě jemný zlatavý rtěnku a líčení bylo hotové . Téměř černé vlasy mi jen jemně zvlnili a přední prameny mi sepjala kadeřnice dozadu. Oblékla jsem si šaty a nasadila na hlavu korunku . Bylo tu úplně pohádkové a já jsem se cítila jako princezna . Noah měl na sobě černý oblek a zlatý motílik . Šťastná jsem se prohlížela v zrcadle když v tom vešla ke mně Lucy .
"Bože ty jsi tak nádherná ! " Stála s otevřenými ústy .
" Zavři , ještě mě uvidí Noah a to nesmí , " vystrašeně jsem na ni podívala .
" Bojíš se ? " Ptala se mě když mi na uši připínala bílé perličky se zlatou růžičkou .
" Nebojím se svatby , ale toho, že se něco podělal ... "
"Takový pocit má každá nevěsta , neboj se," snažila se mě rozveselit . " Ale počkej, já jsem ti něco přinesla na svatební noc , zvedni nohu, " a vyhrnula mi šaty, zula zlatou lodičku na nízkém podpatku a na nohu mi natáhla krajkový podvazek . " Ještě jste s Noahem spolu nespali , že ? " Ptala se mě když mi ho připínala . "
"Ne .. A vím že jsme spolu dva roky , ale na dobré se vyplatí čekat, " usmívala jsem se na ni a ona mi to opětovala . Také byla krásná . Dlouhé hnědé vlásky měla vyžehlené a spadaly jí až po zadek . Měla obtažené bílé šaty zlaté a doplňky . " Jsi ta nejkrásnější družička ! "
" A ty nejkrásnější nevěsta . Jdu se podívat za Noahem a neboj , neřeknu mu, jaká jsi krásná . "
Zayn :
Přišel jsem konečně is Perrie ke kapli , kde se mše měla odehrávat . Zaparkoval jsem auto asi Křivý , jak se dalo a vyběhl jsem z auta .
" Zayn ! " Zakřičela na mě Perrie , která právě vystoupila z auta . " Kam běžíš ? Co tak tam přijít se mnou ? " Stála tam v plné kráse a tak jsem k ní seběhl rychle a chytil ji za ruku.
" Kam se ta náhle ? "
" Perrie , miláčku, tato svatba vůbec není dobrý nápad ... "
" Proč ? Já ti nerozumím ! "
Zastavil jsem jí a podíval jí do očí .
" Perrie , Noah a Helen jsou sourozenci , " jakmile jsem to dořekl , její ruka skončila na mém líci a ona směřovala k autu .
" Perrie nechoď ! Helen je Nellina dcera , a ani jsem nevěděl, že je těhotná . " Zastavila se . " Kdy se narodila Helen ? "
" V červenci . "
Přepočítala si to na prstech a pak mi řekla : "Dobře , věřím ti , a teď rychle dovnitř , musíme s tím něco udělat ! " Dokud jsme však přišli do kaple , akorát už družička prohlašovala, aby se všichni ztišili , že o minutku začíná obřad . Rychle mne stáhl Noah na přední stolici a naznačil, abychom byli tiše , rychle vyběhl do zákristie a když se spustila hudba , vyšel před oltář . Po uličce plné zlatých lupenů květů začali klepat Helenine lodičky, stejné barvy . Ruku v ruce ji vyprevádzaj její ujo Patric .
helen :
Tak a je to tady, nyní hlavně nezakopl , říkala jsem si stále v hlavě. Čím víc jsem se přibližovala k Noahovi , tím více se jeho oči rozžiarovali , div že nesvítila jasnější než sluníčko na jarní obloze . Stála jsem už vedle něj , ruku v ruce . Za mnou Lucy a Noahovým sestřenice . V bielučkých šatech jako princezny .
" Pokud má někdo námitky, ať promluví teď, nebo ať mlčí navěky ," řekl kněz . V publiku bylo ticho , až po asi deseti sekundách se postavil Zayn .
"Já mám námitku , " kráčel k oltáři .
" Otec ! " Křikl na něj Noah .
Vzal do rukou mikrofon , který držel kněz a promluvil do něj .
" Noah , Helen, vy se nemůžete vzít . "
" Proč bychom se nemohli vzít ? " Nechápavě jsme na něj oba hleděli .
Nell , Helenina máma odpadla a moje teta se ji snažilaprebrať .
"Protože Helen , já jsem tvůj otec. "
Všude bylo ticho , bylo slyšet dokonce i foukání vánku . Tlak se mi úplně snížil a já jsem myslela, že odpadnem . Pustila jsem Noahovým ruku, zvedla si sukni šatů a rozběhla se ven z kaple. Během toho jak jsem běžela jsem ještě zahodila své lodičky a korunku , která hlasitě padla na dlažbu . Utíkala jsem daleko , nevím ani kam , ale vzápětí vedle mě nebylo nic jiného , jen zelená louka s květinami a jedním stromem uprostřed . Sedla jsem si pod něj . Před sebou jsem měla výhled na velké skály a pár metrů ode mě byla skalní roklina , tady jsme se měli fotit s Noahem ! Neměla jsem sílu ani plakat . Byla jsem úplně slabá. Při představě , že Noah je můj bratr , a že si ho nikdy nebudu moci vzít , i když ho tak strašně miluju .. Utřela jsem si slzy zpod očí a vstala zpod stromu . Vzala jsem do rukou kámen co jsem našla u nohou a ze starého stromu jsem odvalila kousek kůry . Kámen jsem prudce zabořila do stromu a tahala jeho linie ve tvaru písmen.
" Noah , miluji tě , a raději zemřu jako bych nemohla být tvou manželkou. Miluji tě , a navždy budu .
Máma, Lucy , vás také miluji, promiňte mi to, " při posledních slovech jsem už v ruce od žalu neměla žádnou sílu. Vzala jsem z nohy svůj podvazek a přivázala ho ke stromu , aby si všimli odkaz . Popošla jsem blíž k útesu až tak , že se mi špičky dotýkaly jeho okraji . Bosé nohy cítili tvrdý kámen pod sebou a já už jsem to chtěla mít za sebou. Vyzdvihnout jsem svou hlavu k nebesům , rozpäla jsem ruka kolem sebe a zakřičela jsem : " Proč mě takhle tresceš ? " Chvíli jsem tam nemo stála . " Jdu si po odpověď . " Mé tělo padalo . Už jsem necítila bolest. Jen jsem viděla, jak tam ležím . Ve svatebních šatech, opravdu krásná . Zpod hlavy vytiekala kaluž krve , ale mě už nic nebolelo . Pouze srdce . Viděla jsem ho, teď jsem s ním mohla být stále . Stála jsem vedle něj když plakal nad propastí se všemi blízkými. Chytila jsem ho za rameno . " Neplač miláčku , já jsem tady," pošeptala jsem mu , ale on mě určitě neslyšel . " Čekám tu na tebe . "
DOUFÁM ŽE SE VÁM POVÍDKA LÍBILA :) A PROMINTE ŽE MI TRVALA TAK DLOUHO NEŽ JSEM JI DOPSALA :))
ČTEŠ
Sorry For Leaving -cz-one direction-dopsáno
FanfictionJe 1. prosinec 2013 a se Zaynom chodíme už druhý rok, avšak dosud o nás nikdo kromě Liama a Louisa neví. Dokázali jsme se během té dlouhé době zcela vyhýbat všem paparazziům s těmi jejich otravnými fotoaparáty. Už od našich začátcích jsme oba vědě...