Sorry For Leaving -cz-one direction-dopsáno

Sorry For Leaving

4. Březen 2037

Připravovali jsme všechno, co bylo třeba. Chtěli jsme svatbu uskutečnit někdy středem Května. Moje máma už připravovala sály, no Noahovi rodiče ještě stále nebyli rozhodnutí, co si vezmou na starost. Ještě jsem se s nimi nesetkala, ale cítím, že ten den se blíží.

5. březen 2037

Odešla jsem od Noaha o půl páté a utíkala jsem na večerní přednášku. Teprve před třídou jsem zjistila, že mi chybí USB s jakýmisi materiály, tak jsem se po ně musela rychle vrátit. Vyběhla jsem na páté patro a vtrhla jsem do pokoje. Stál tam Noah a muž, který byl jeho zcela dokonalou kopií.

"Zayn?" Podívala jsem se nechápavě.

"Helen, tohle je můj otec," zasmál se a naznačil, abychom si podali ruku.

"HELEN?!" Vypleštil na mě Zayn oči.

"Vy si mě pamatujete?"

Díval se na mou tvář a nevěřil vlastním očím. Vždyť jsem starší už o jedenáct let, není možné aby si mě z toho kvanta fanynek pamatoval.

"Ty jsi přece Patigensová, ne?" Zaskočil mě otázkou a Noah stále díval na nás dvou jako smyslů zbavený.

"Počkat, odkud se vy znáte?" Skočil nám do rozhovoru.

"No já jsem je poslouchala a jednou jsem se s nimi setkala."

"Helen tak si dcera Nelly Patgensovej?" Vyzvídal.

"No ano jsem, dobře si pamatujete," jak jsem to domluvila, Zayn odpadl. Noah na mě díval a absolutně ničemu nechápal. Trošku jsme Zayna osvěžili vlažnou vodou a on vstal.

"Noah, musím jít rychle pryč," odešel a ani si s sebou nevzal kabát.

"Tati ..!" Křičel na něj přes chodbu. "Kabát!" No Zayn se už neotočil. "Miláčku co se tady děje?" Díval na mě jako kdyby se právě probudil z komatu.

"Já fakt nevím," posadila jsem se na postel a Noah si ke mně přisedl. Na kolena se složil Zayn kabát a mě objal kolem pasu.

"15. Květen? "Zeptal se na mě huncútsky pohledem a já jsem mu jeho otázku potvrdila polibkem.

21. duben 2037

"Koukají na tyto!" Lucy na mě vykřikla a máváním rukou ukazovala na krásné svatební šaty ve výloze.

"Můžeme se jít podívat dovnitř," řekla jsem spokojeně.

"Helen, ty jsi divná nevěsta! Vždyť vybírání svatebních šatů je ta nejkrásnější věc v životě ženy! "Vyčítala mi.

"Když já jsem raději přirozená ..." zastavila jsem se. "Nebo ne, nejsem!" Zasmála jsem se s Lucy a tahala jsem ji k nádherným bílým šatům.

"Páni! Ty jsou úplně jako pro princeznu! "Spadla nám oběma čelist. "Prosím vás, můžeme si je vyzkoušet?"

Vešla jsem do kabinky a svlékla se. Stála jsem tam se svatebními šaty v rukách a mně to nahrnulo slzy do očí. Konečně se vydávám, a za Noaha!

"Už jsi?" Nakoukla do mé kabinky Lucy když jsem byla ještě jen ve spodním prádle.

"Padají!" Ironicky jsem na ni vybliakla aby zavřela dvířka. Oblékla jsem se do šatů, a přiznám se, nebyly to vůbec jednoduché šaty. Vrch byl zdobený nádhernými kamínky, celé byly bílo zlaté. Výstřih zcela vyzdvihoval moje něžné křivky a zlatý pás s mašlí vzadu, kterými byly šaty vázány, dokonale vykresloval můj štíhlý pas.

"Ou," řekla najednou Lucy i prodavačka.

"Ještě vám chybí tohle," a usadila mi prodavačka na hlavu zlatou korunku. Myslím, že cena vůbec nebyla důležitá, ty šaty jsem si zkrátka koupit musela.

1. květen 2037

"Helen, tak tu dort už máte zajednanú," usmívala se na mě máma s nadějí v očích.

"Co řekneš na Noaha?" Ukazovala jsem jí fotku v jeho svatebním obleku, který si včera koupil.

"Vypadá být krásný, ale i tak se zlobím, že si nás stále neseznámila! Navíc na této fotce mu ani není vidět do obličeje. "

"Mami poznáš se s ním, víš že to je komplikované, protože bydlí v Anglii."