Vampire Love

one.

Mark

,,Jackie, neutíkej mi," zasmál jsem se, když můj milovaný vyšel z krámu dříve, než jsem za nás stihnul zaplatit. Právě jsme spolu prožili opravdu krásný den a už zamířili domů, do našeho skromného útulného bytečku.

Spěšně jsem zaplatil, poděkoval za výborné jídlo a vyrazil za ním. Čekal na mě u vchodu.

Když mě spatřil, omotal mi ruce kolem ramen a vtiskl pusinku na tvářičku, čemuž jsem se zachichotal. Byl roztomiloučký.

Společně jsme pak ruku v ruce zamířili zkratkou k našemu bytu. Trochu jsem se bál, protože to byla temná ulička. Nikdy nevíte, co na vás může vyskočit.

Proto jsem se k Jackiemu natisknul o trošku více.

Jackson

,,Copak, bojíš se?" Se smíchem jsem si k sobě své zlatíčko přitáhl blíže.

,,Možná, trošku," přitakal. Znovu jsem se zasmál. Byl opravdu roztomiloučký když se bál.

,,Není čeho. Nic se nám nemůže stát," za svými slovy jsem si pevně stál. Nic se nám nemůže stát. Touhle uličkou chodím stále a nikdy se nic nestalo. Tak proč v tak krásný den?

Po pár krocích jsem ale mohl zjistit, že jsem se spletl. Bylo ve chvíli, když se před námi vynořila postava, míříc na nás pistolí. Ve spěchu jsem schoval Markoeho za svá záda.

,,Co chceš?" Prskl jsem na něho.

,,Peníze,"

,,Polib si prdel! Nic ti nedám!" Zavrčel jsem. A v tu chvíli se to stalo. Vystřelil.

Mark

Vytřeštěnýma očima jsem sledoval, jak se ten ničema vydal pryč.

Jackson se mi v bezvědomí skácel do náruče.

,,Jackie..." promluvil jsem roztřeseným hlasem. Na sucho jsem polknul. Mé vzlyky nešlo zadržet.

Opatrně jsem přiložil dlaň na jeho němou tvář. Trefil ho. Přímo do srdce.

Právě mi před očima zemřel člověk, kterého nejvíc miluji.

,,Jacksone!" Zakřičel jsem jeho jméno v zoufalství.

- - -

*O týden později*

Uběhl týden od toho, co mi umřel Jackson. A právě v tento den se konal jeho pohřeb. Každý den jsem se probouzel s tím, že to byl jen hodně ošklivý sen a on vběhne do naší ložnice s růží v ruce a popřeje mi krásné ráno. Ale to se nestalo. Je pryč, navždy. Jediné co mi po něm zbylo byla ta jeho vůně, která byla cítit naprosto všude. Hlavně teda v posteli.

,,Marku," přišel ke mně můj nejlepší kamarád, Jinyoung. Vtáhnul si mě do objetí a pevně mě obejmul.

,,Je mi to tak moc líto," zašeptal s uslzenýma očima.

Němě jsem kývnul, načež si o jeho rameno opřel uplakaný obličej. Na víc jsem se nezmohl, byl jsem slabý.

,,Měli bychom jít. Každou chvilkou to začne," vtisknul mi polibek do vlasů. Přesně tak, jak to dělal Jackson. Hned potom mě chytnul za ruku a vyrazil do kostela.

- - -

Po pohřbu jsem jel rovnou domů. Nikde mi nebylo lépe. Tak moc to bolelo. Jediné, co jsem chtěl byl Jackson, ale toho mi vzali.

,,Jacksone... miluju tě," zavzlykal jsem, když jsem padl do nadýchaných peřin naší postele. Tak moc to bolelo.

Jackson