Vampire Love

two.

Jackson

Rychle jsem zakroutil hlavou, abych se vzpamatoval. Hned na to jsem se rozeběhl za ním.

Byl to Mark. Můj krásný sladký Mark. Musím ho najít a obejmout. A už nikdy nepustit.

,,Marku, počkej," rychle jsem se rozeběhl. Zastavil jsem až před ním.

,,Jsem to já, lásko. Jackson. Tvůj Jackson,"

Mark

Netrvalo to dlouho a ten ničema mě dohnal.

,,Nejsi! Nemůžeš být, můj Jackson je mrtvý! Umřel, zastřelili ho!" Zakřičel jsem na něj. Můj hlas zněl zvláštně. Polykal všechny mé vzlyky a slzy.

Znovu jsem se rozeběhnul, ale ten člověk mi znovu zaterasil cestu. Doslova jsem to do něj napálil. Zakymácel jsem se a spadnul na chodník.

,,Nechte mě být, prosím," zavzlykal jsem.

Jackson

,,Marku," s hlasitým povzdechem jsem mu pomohl na nohy. Chtěl jsem ho hned pustit, ale po tak dlouhé době bez něho jsem to nevydržel. Vtáhl jsem si ho do náruče a objal.

Ovšem, ne pevně. Má síla byla něspočetněkrát větší než u normálního člověka.

,,Vím, že mi nevěříš. Ale jsem to opravdu já, Markie-Pooh. Jsem tvůj Jackson. Tvůj přítel, který tě miluje. Teď pojď prosím se mnou. Vysvětlím ti vše co se stalo. Dobře?" Opatrně jsem se od něho odtáhl. Jeho obličejík jsem uchopil do dlaní a palci setřel jeho slzi.

,,Jsi tak nádherný," šeptl jsem. Nikdy jsem neviděl tak nádhernou osobu. A ten pach jeho krve. Oh bože. Musím se ale držet. Jestliže jej kousnu a okusím jeho krev, stane se z něho to co ze mě. Monstrum, které zabijí nevinné lidi.

Mark

Nechápal jsem to. Celá tahle situace byla tak absurdní, tak trapná. Slzy mi stále stékali po tvářích. Nemohl jsem tomu věřit. Tohle nemůže být můj Jackson. Už dávno jsem jej stratil. Už není.

Se skleněnýma očima jsem se na něj podíval. Vypadal úplně stejně, úplně. Znovu jsem se rozplakal. Byl i tak stejně nádherný.

,,Ty nemůžeš být on, nemůžeš být můj Jackson. On je mrtvý. Už není,"

Jackson

,,Jsem to já, Marku. Jsem tvůj Jackson. Musíš mi věřit. Jen mi prosím věř. Vše ti vysvětlím," šeptal jsem.

Opravdu jsem se snažil aby mi věřil. Musí mi věřit. Chci mu vše vysvětlit. Chci aby byl se mnou. Abychom spolu byli šťastný.

,,Věř mi, prosím. Vím, že je to bláznivé. Pamatuji si to. V ten den sme spolu byli na rande. Šli jsme temnou uličkou a já ti tak naivně tvrdil, že se nic nemůže stát. Zastřelili mě. Ale jsem tady, Marku. Stojím tu před tebou. Věř mi a pojď se mnou,"

Mark

Sklopil jsem zrak. Ten jeho výraz... bylo to stejné jako když se mě snažil přemluvit k tomu, abych se k němu večer přitulil nebo mu uvařil něco dobrého k jídlu.

Možná to byla moje zvědavost, možná to byla jeho znalost o nás dvou. Řekl mi Markie-Pooh. A tak mi říkal jenom Jackson. Nikdo jiný. Nikdo. Navíc popsal ten den... ten bolestivý den, o kterém se mi pořád zdá.

,,D-Dobře... půjdu s tebou," zašeptal jsem, načež se na něj pomalu podíval. Bože... z pohledu na něj se mi chce brečet znova.

Jackson