Phan- Sláva ke mně nepatří!

12.díl

Ahoj! Všimli jste si v poslední době mé aktivity? Docela hustý že? Normální u mě je tak jeden díl za týden a to ještě se zpožděním. :D Ale líbí se mi to, mít jen jednu rozpracovanou povídku má něco do sebe. :3 Budu moc moc ráda za votes a komentáře. Díky moc! :)

Vím, že ten obrázek se trochu nevztahuje na povídku, ale já už mám vánoční náladu a tohle je tak cute. :)

Z pohledu Phila

Jediné co Phil vnímá, jsou dvě teplé a silné ruce, které ho nesou. Dál ještě poznává tu jedinečnou vůni, která je najednou všude kolem něho a taky to příjemné teplo, které prohřívá celé jeho tělo. Jen jako zpovzdálí si uvědomuje, že už ten pocit lehkosti ztrácí a náhle tak sedí na něčem měkkém a dokonce cítí i lehký třes, jak ho to veze domů. To teplo ale cítí stále, nejspíš je to tím, že svou tvář stále ještě neodvrátil od Danovy hrudi nebo že si ještě nedovolil otevřít oči. Prostě nemůže. Ví, že jakmile by to udělal, rozbrečel by se ještě více a to on nechce, už takhle stačí, že ho Dan v takovém stavu vidí. Zrovna on..zmláceného, ubrečeného..ošklivého..i toto ho ničí, on na to ale nedbá a užívá si poslední chvilky toho, než bude postaven před tu krutou pravdu a skutečnost toho, co se stalo.

Bylo toho příliš, Onisionovy oči plné nenávisti mu připomněli to, od čeho se tak urputně snažil utéct.. a on dostal takový vztek, že si ani chvilkami nepamatuje ten jejich "zápas", má to jakoby v mlze.. Přesto se mu to po částech vrací, úder..bolest..strach..vztek a zase ta známá bolest, kterou cítí i teď. Vše ale převyšuje ta bolest psychická..jak je to vůbec možné? Pomyslí si napjatě, stále tak omámeně, když si uvědomí, že už zase cítí tu podivnou lehkost a dojde mu, že je opět nesen.

Jenže po tom souboji..už nemohl. Tolik emocí, které cítil, takové bolesti a smutku, které se snažil vybít, že mu nezůstalo nic, jen obrovské utrpení, které přetrvává doteď. Proto se rozbrečel, už to nebyl schopen snést a po tak dlouhé době..to prostě potřeboval. I tak byl rád za Danovu skrýš, že ho tak nikdo neviděl. I když Dan ano..ale u něho je to jiné. Phil mu věří jako nikomu jinému.

Najednou ale leží a všude kolem něho je ta omamující vůně, cítí ji, jak si ho získává a nutí ho ke spánku. On ale spát nemůže, teď není ta chvíle..spal příliš dlouho. Proto nepatrně otevře napuchlé oči, přetočí se pomalu na bok a hned pozná to povlečení. Je v Danově pokoji, leží na Danové posteli.. a on je celý od krve, špinavý..Zamaže to. Napadne ho s úzkostí a snaží se i přes bolest vstát. Jde to těžce, stojí ho to pár slz a tlumených stenů, ale nakonec si opravdu sedne a už chce vstát. Náhlý silný dotek na rameni mu to ale znemožní.

"Co to sakra děláš?" Uslyší ten milovaný známý hlas a hned ztuhne pod jeho přísností. Pomalu se tedy podívá vzhůru a hned spatří ještě přísnější oči, jak si ho bez výrazu prohlížejí. Nenápadně tedy polkne pod náhlým strachem a pokusí se něco vykoktat.

"Já..já..jsem celý špinavý a nechtěl jsem ti to tu umazat." řekne chabě a sleduje každý Danův pohyb. Ten jen ale pozvedne obočí a Phil se ztrácí..Je naštvaný? Zhnusený? Něco je tu jinak..Pomyslí si a nechápe.

"Seď. Nehýbej se." ozve se po chvilce Dan a Phil ani nedutá. Vůbec ho nechápe, je rozhodně naštvaný! Ale vždyť to on se popral..stydí se za něho? Napadne ho pak a znovu se mu oči zalijí slzami, on si ale brečet zakáže, ne před Danem. Ne v tomhle stavu.

Najednou ale zaznamená malý hadřík a pak teplo na jeho spánku, jak mu Dan postupně smývá tu krev a špínu z obličeje. Čistí ho? Umývá ho? Křičí v duchu Phil a nechá si to líbit. Stejně nemá sílu na odpor a tak jediné co dělá, jsou občasná zasyknutí nad nečekanou bolestí, když se Dan dotkne něčeho moc citlivého a bolestivého. Tohle je tak šílené!

Očima sleduje každý Danův výraz, kam se dívají jeho oči nebo i to, jak jemně se o něho stará. Jak se mu vždycky zkřiví obličej, když Phil ucukne nad bolestí nebo prostě jak kopíruje každý záhyb Philova obličeje nebo i to, jak jemně začne čistit i Philův krk, kde Phil žádné zranění nemá, ale je si jistý, že krev z otevřených ran se dostala i tam. Co tak pochopil, tak že má roztržené obočí podlé té palčivé bolesti a možná má i něco s čelistí, jelikož při každém pohybu nebo slovu to tak bolí..Je mu jasné, že zítra bude vypadat příšerně, tedy příšerněji.

Náhle to teplo ale zmizí a on vidí, jak se od něho Dan kousek odtahuje ze svého klečícího postoje a Phila jeho další věta dokonale zmrazí.

"Vysvleč se." řekne Dan bez obalu a Phil nechápe. Ne ne ne, tohle ne! Takhle ho vidět nesmí..

"Co? Proč? Ne!" zareaguje po chvilce napjatě a hned toho lituje, když uvidí Danův výraz. Proč má najednou takový strach?

"Phile! Sundej si ten vršek! Potřebuju si ověřit, že nepotřebuješ vzít do nemocnice! Co kdyby.." řekne přísně Dan, ale při poslední větě ztuhne a podívá se na zem. Co to bylo? Strach? Obava? Napadne Phila a najednou má šílenou chuť Dana obejmout.

"Navíc, ty už jsi viděl mě..." řekne mu po chvilce mírněji a přes to všechno se podívá Philovi do očí a Phil končí. Naráží na to, jak byl donucen ho vysvléct po té opilé noci? Tohle..Přemýšlí omámeně Phil a rozhodne se.

Pod stálým Danovým pohledem si pomalu rukama zajede pod svetr, odvrátí pohled a s bolestí při každém pohybu si ho začne vytahovat. Už to v sobě ale neudrží a jedním bolestným stenem nechtěně ukáže, jak moc ho to bolí. Hned na to jsou jeho ruce překryty většíma, teplejšíma rukama, které si bez jakýchkoliv potíží zachytí konec svetru a pokračují tak, kde Phil přestal. A Phil se snaží spolupracovat, opravdu, ale každý pohyb ho tak bolí..že po chvilce přenechá celou práci Danovi a jen se občas přizpůsobí, aby to měl Dan snazší.

Jenže jak nemá co dělat, jak je donucen se pouze koukat, jak je postupně zbavován svetru a trika, vidí ten Danův pohled, jeho oči ve kterých se toho tolik mísí. S bušícím srdcem si všímá, jak se mu občas zvětší zorničky, když odhalí další kousek nahé kůže, všímá si, jak se občas prožene vztek, obava, pak něco krásného, co si Phil nedokáže přiznat a pak ještě něco jiného. Něco temného co drásá každou Philovu buňku. Co se děje? Co se stalo? Přemýšlí napjatě a nedokáže pochopit, jak se Dan cítí a co to je. Co si myslí?

A tak jak už cítí, že je i jeho triko přetaženo přes hlavu, nevydrží to, sám si obtočí své ruce kolem nahé hrudi, aby se alespoň částečně skryl a do ticha se ozve:

"Danieli, co se děje?"

Pak slyší, jak Dan těžce oddechne, než vyhledá jeho oči a Phil ztuhne, je to všude. V jeho očích se neodráží nic jiného jak ten temný stín, který Phila tak moc děsí.

Co Dan ví?