STALKER (DOKONČENO)

5.

Po té co jsem si vyfotil obsah krabice. Jsem jí odnesl na policii. Jak jsem předpokládal tak byly otisky úplně zničené a nedalo se z nich nic zjisti. Zkontrolovali samotnou krabici kvůli DNA, ale nic. Jediné otisky byly od lidí na poště. Řekli že případ nechají otevřeny a že na tom budou dělat, ale to řekli i předtím. Rozhodl jsem se prostě že se do toho budu muset pustit na vlastní pěst.

Řekl jsem své ženě, že musím odjet že státu, kvůli projektu, který mám teď rozdělaný. Byl jsem si jist že ví, že jí lžu, ale neprotestovala. Nechtěl jsem ale nechat rodinu bez ochrany a tak jsme vymysleli propracovaný plán a každé z naších dětí poslali na jiné místo. Kate jsme poslali k mé sestře do Wisconsinu a Alexe k rodičům mé ženy zpátky do Kalifornie. Řekl jsem propracovaný, protože to bylo se vším všudy. Rodiče mé ženy si vyzvedli Kate a moje sestra si vyzvedla Alexe a daleko za městem se sešli a děti si vyměnili. A ještě ke všemu od nás nevyjeli 2 auta ale 4 a to naprosto stejné. To pro případ že by byli sledování. Ve chvili kdy jsem věděl že jsou děti v bezpečí jsem se musel ujistit že bude v bezpečí i moje žena ale ta trvala na tom že je v bezpečí doma. Takže jsem se aspoň ujistil že bude mít po ruce zbraň, kterou jsme měli doma. A já vyjel směr Midwest.

Po asi 15 hodinách za volantem jsem dorazil do malého města, ve kterém se nacházela jídelna U Daisy, což jsem si naplánoval jako svojí první zastávku. Zaparkoval jsem na parkovišti, na kterém jsem nestál od doby co nás vykradli. Bylo to zaneřádnější víc než jsem si pamatoval, všude po parkovišti se válel bordel. Tentokrát jsem zaparkoval přímo před jídelnou, abych zevnitř viděl na své auto. Vešel jsem dovnitř a první co jsem spatřil byla servírka která zde byla i předtím, ale tentokrát jsem se i podíval na její jmenovku. Jmenovala se Roberta. V jídelně bylo i pár dalších lidí; 2 muži kteří jedli spolu, muž a žena kteří jedli spolu a 3 muži kteří jedli odděleně. Nepoznal jsem nikoho z nich. Podle jejího pohledu bylo jasné že si mě Roberta nepamatuje. Sedl jsem si a ona se mě zeptala co si dám. Řekl jsem že tam nejsem kvuli jídlu.

Vytáhl jsme kopii fotky malé holčičky, kterou jsem si udělal a zeptal se jí jestli jí nějakým zázrakem nepoznává. Dívala se na ní dlouho, ale pak řekla že jí nepoznává. Jak mi vracela fotku zpátky, tak jeden z hostů vstal a zařval "Co se to tam děje ?!" Otočil jsem se na něj a zjistil jsem že se dívá ven. Otočil jsem se a spatřil jsem muže v kapuci stojícího u dveří řidiče mého auta. Hned jsem vstal a vyrazil jsem za ním. Než jsem se dostal ke dveřím tak muž začal utíkat.

Hnal jsem se za ním kolem jídelny U Daisy a to byla ta chvíle kdy jsem omdlel. Poslední věc, kterou si pamatuju je nějaká maska pod kapucí a jak mě něco tvrdého pořádně udeřilo do hlavy.

Když jsem se probudil, tak všude kolem mě byla naprostá tma. Nebyl jsem svázanej a nebo připoutanej, ale i tak jsem neměl naprosto ponětí kde jsem. Vstal jsem a když jsem tak udělal tak se naráz pustilo asi 25 televizí. Všechny zrněli, ale zvuk u každé byl zapnut na plno, takže zvuk zrnění mě naprosto ubijel. Zakřičel jsem "HALÓÓÓ!" ze všech plic, ale můj hlas se ztratil v zrnění televizí. A pak zničeho nic se obraz na každé tv změnil. Změnil na obraz místnosti s plátnem, ve které byla zavražděna ta malá holčička. Plátno bylo pokryté krví, která pravděpodobně patřila té holčičce. Ale nebyl jsem si jist jestli to byla jeho jediná oběť. Upřímně o tom dost pochybuju.

Do záběru vstoupil muž, ale po celou dobu zůstal otočený zády. Promluvil na mě vysokým pisklavým, ale takovým hrubším hlasem. Nejlíp bych popsal jeho hlas tak že zněl dětsky. Mluvil prostě jako nedočkavé dítě.

"Ahoj tatínku Kate. Jsem rád, že jsi dostal můj dárek. Nechci ublížit tvé dceři, té skvěle umělkyni, chci se s ní jen kamarádit a chci aby mi malovala obrázky! Poslal jsem zpátky ty které nebyly moje oblíbené, ale nechal jsem si ty, které se mi líbily a ty jsou teď moje! Všechno co chci je jen kamarádit se s Kate. Kate Kate Kate. Je tak skvělá umělkyně. [trochu naštvaně] Ale ty jí prostě nedovolíš aby se semnou kamarádila! Prostě mě nutíš, abych tě odstranil z cesty, ale já nechci, protože kamarádi neubližují tatinkům svých kamarádů! Chci být dobrý kamarád a ne špatný kamarád! Takže to uděláme jednoduše. Úplně strašně moc nejvíc jednoduše. Když mi slibiš že mi dovolíš, abych se kamarádil s tvojí dcerou tou skvělou umělkyni, tak tě nechám na pokoji. Ale když nebudeš hodnej, tak se fakt naštvu. Slibuješ že budeš hodnej?