Hope Never Dies [FF Kovy]

Cukřenka #16 - Halloweenský speciál

Když jsme přišli do mého bytu, bylo něco okolo půl dvanácté. Podal jsem Monče deku a ukázal jí gauč, na kterém bude spát. Zamkl jsem dveře od svého bytu. A pak jsem šel konečně spát.

Ráno mě probudilo holčičí nadávání:
„K*rva, otevři se!"
Šel jsem ke dveřím a tam uviděl Monču s pinetkou v ruce, jak se snaží otevřít vchodové dveře. Nevšímala si mě, proto jsem si odkašlal. Otočila se a naštvaně se na mě podívala: „Ty jsi mě tady zamknul?!" zakřičela.

„Zamknul jsem, protože to tak dělám každou noc. Jak vidím, tak se to vyplácí. Ale být tebou bych si moc nevyskakoval. Ještě ti nebylo 18, takže kdykoliv můžu zavolat tvé rodiče!"

„Vždyť už jsem zticha," řekla otráveně, „jak dlouho mě tu budeš držet?"

„Dokud mi neřekneš, co se ti stalo."

Její výraz se úplně změnil. Na její tváři jsem znovu uviděl bolest, kterou jsem tak nerad vidíval. Měl jsem strašnou chuť jí teď obejmout, ale věděl jsem, že nemůžu. Věděl jsem, že to mezi námi už nikdy nebude jako dřív a že pokud se chci alespoň dozvědět, co se stalo, musím zůstat tím "drsným Kájou." (pozn. aut. inspirováno barca05 😎)

„Dáš si čaj?" zeptal jsem se jí a šel do kuchyně.

„Co jinýho mi zbývá?" odpověděla mi otázkou.

Povzdychl jsem si: „Zelenej nebo černej?"

„Zelenej," odpověděla a sedla si ke stolu v kuchyni.

Když jsem čaj připravoval u kuchyňské linky, celou dobu se na mě koukala. Musel jsem se nad tím pousmát a trochu jsem se začervenal.

Odnesl jsem čaje ke stolu a sedl si naproti ní. Koukl jsem se jí do očí a s nadějí očekával, že mi už konečně něco prozradí.

„Ehm...Mohl bys mi podat cukr?" zeptala se.

„Jo, jistě." ochotně jsem odpověděl a zvedl se ze židle. Cukr mám až v nejvyšší poličce, takže jsem se pro něj musel natáhnout. A samozřejmě to bych nebyl já, kdyby mi při sundávání z police nespadla cukřenka na zem.

„Doprčic!" zaklel jsem.

A za sebou slyšel něco, co jsem už dlouho neslyšel. Upřímný smích. Nebyl to ten opilecký, který jsem slyšel včera večer.

Monča se začala hlasitě a nekontrolovatelně smát, dostala přímo záchvat smíchu. Nevydržel jsem to a začal jsem se smát taky. Nechápal jsem, kde se to v ní vzalo, celou dobu byla odtažitá a teď se tu se mnou směje nad rozbitou cukřenkou.

„Máš cukr ve vlasech," řekla stále se smějíc nad mou nešikovností.

„Cože? Jak se tam dostal?" smál jsem se. A hned si začal rukou smetávat cukr z vlasů, ale moc mi to nešlo.

Monča se začala smát ještě víc, přistoupila ke mně a pomohla mi setřást cukr z vlasů.

Když jsme se po dlouhé době uklidnili a nastalo ticho, koukali jsme si do očí a konečně jsem uviděl v jejích očích aspoň trochu pozitivní energie, přišlo mi, že jsem tam zahlédl i naději.

Moje touha se jí dotknout byla najednou obřích rozměrů.

Rychle jsem přiložil své rty na její a začal jí vášnivě líbat. Spolupracovala se mnou, což mě překvapilo. Obmotal jsem ruce okolo jejího pasu. Ona mi rukou začala pročesávat vlasy.

Rychlostí blesku jsme se dostali k mé posteli. Povalil jsem jí na postel a lehl si nad ní. Ona mi sundala tričko a já jsem ji stejnou službu oplatil. Věděl jsem, že tohle je špatné, ale moje touha byla moc velká na to, abych se kontroval.

Každou nově objevenou část její kůže jsem zasypával polibky.
Ostatní oblečení na nás moc dlouho nevydrželo a letělo někam daleko za mojí postel. A pak se naše těla spojila v jedno...

Rozhodla jsem se udělat aspoň jednu hezkou kapitolu.. 😂
Doufám, že se vám tak trochu "Halloweenský speciál" líbil. I když tam nebylo nic souvisejícího s Halloweenem 😁
Každé přečtení, ohodnocení nebo komentář mě moc potěší 😊