SOULMATE→ VADAK (short story)

6.

Být spisovatelkou bylo pro Kateřinu těžké. Nebyla zvyklá na velký nátlak ze strany čtenářů, natožpak na to, že Vadim jí stál skoro vždy u ramene a koukal, co přesně to na Wattpadu dělá. Kateřině její lži řádně komplikovaly život. Lhala Vadimovi, tomu, kterému lhát nikdy nechtěla. Přišlo jí to ale vcelku vtipné, že se kvůli jejím činům tolik trápí. Myslela si, že vlastně nic špatného nedělala, jen psala svůj příběh. Navíc, pár milosrdných lží nikomu neublíží, ne?

Ani vztah  Kateřiny a Vadima se v nevyvíjel v posledních týdnech nejlépe: slepě mu lhala, sepisovala každý jeho pohyb a reakci, brala psaní moc vážně, nebyla zvyklá se s někým hádat, už vůbec ne s jejím nejlepším kamarádem. S Vadimem se pouštěla často do nesmyslných hádek, které párkrát i vyústily k několika nepěkným nadávkám jako "blbá blondýna, arogantní kretén" apod.

Po jedné z větších hádek Kateřina z Vadimova domu vyběhla a celý den seděla v parku na lavičce, plakala. Nehodlala se vrátit, nechtěla už mu lhát, nemohla zaživa pochopit, proč je to pro ni tak těžké. 

Vadim ji našel, vždycky ji našel. Sedl si na lavičku vedle ní a několik minut jí jen tak tiše dělal společnost, poté do ní lehce dloubl ramenem a stroze se omluvil a označil se za debila, jehož ruské kořeny dělají své a proto je výbušný. Jeho čin v Kateřině vyvolal slabý úsměv -ona ale věděla, že by se neměl omlouvat Vadim, ale ona- a i ten Vadimovi stačil. Vše bylo znovu dobré.

Kateřina se občas i bála, že se s ní Vadim přestane bavit úplně, jak na něj byla zlá. Mnohokrát i plakala, trávila volná odpoledne sama v posteli, s nikým se nebavila a měla chuť svůj projekt vzdát. Jenže, k čemu by potom všechna její snaha byla? Kateřina si v těžkých chvílích vždy opakovala, ať to nepřehání. Je to přece jen příběh.