SOULMATE→ VADAK (short story)

9.

Pro Kateřinu to byla chvíle trapného ticha, pro Vadima ale promarněná půlhodina jeho života. Situace se měla tak, že si Kateřina nervózně mnula klouby na rukou a chodila po pokoji sem a tam, zatím co Vadim seděl na gauči a čekal, až se jeho kamarádka konečně odhodlá k tomu, aby mu sdělila tu záhadnou avšak důležitou informaci.

Dívka se zastavila a otočila se čelem k Vadimovi. "Říkala jsem ti o tom večírku u bráchy? Mého bráchy?  " vypípla.

"Jo. " zmatený Vadim svraštil obočí. Snažil se přijít na to, kam Kateřina mířila.

"Je v sobotu. "

"A do tý doby mi to jako řekneš? " poznamenal s úšklebkem.

Kateřina přimhouřila oči, semkla rty k sobě a zakývala hlavou. "Chtěla jsem říct- " znovu si promnula ruce. Pomalým a roztřeseným krokem došla ke gauči a sedla si vedle svého kamaráda. Cítila, jak jí hoří tváře. "Chtěla jsem říct, že bys do té doby měl něco vědět. " hlas měla čím dál tím víc tišší. Intenzivně cítila, jak se imaginární kámen na její hrudi stává těžším, cítila, že už ho nevydrží déle přenášet, už toho nebyla schopna.

"Káčo, vole, k věci. "

"Víš, já už nějakou dobu píšu takov- "

BÁC! Z vedlejšího pokoje se ozvalo obrovské třísknutí, až oba teenageři nadskočili. Zmateně se na sebe podívali a blesku rychle běželi oba do kuchyně, tedy ke zdroji všeho toho hluku.

Vadim, jakožto ten, který běžel rychleji, rozrazil dveře vedoucí do kuchyně a čelil tak hrůzostrašné situaci: situaci, kterou nikdy spatřit nechtěl. A tak k sobě instinktivně přivinul Kateřinu, která teprve v tu chvíli doběhla na místo onoho činu. Držel ji u sebe pevně.

Kateřina měla tvář zabořenou do jeho hrudi tak moc, až ji do čela začala silně tlačit Vadimova klíční kost. Cítila, jak kolem ní Vadim obmotal své paže: neudělal to moc silně, nechtěl jí ublížit. Jen se tím ujišťoval, že nebude koukat na scénu odehrávající se před nimi.