Wattpad || h.s

Kapitola 9. ✰ Ukradni to!

,,Mně to je jedno, tati," Kylie založí takovým zvláštním způsobem ruce na prsou, ,,ale měl by sis uvědomit, že mi je už osmnáct." odfrkne, chytne Harryho za rukáv a odvede ho do obývacího pokoje. Drze odkráčí, ani se neohlédne.

,,Stejně budeš moje holčička, i když ti bude osmdesát!" zvolá za ní chraplavým hlasem. Zbytečně se rozčílil, i když to udělat nechtěl. Až bude se svou dcerou o samotě určitě si to mezi sebou nějak vyříkají. Kylie protočí otráveně očima. Nesnáší, když jí takhle oslovuje, ale v tuto chvíli s tím nemohla nic dělat. Taky její tvář na chvíli zrudne. Kudrnáč to neřeší. Spíše si na to u ní zvykl. Nikohotak věčně červeného za svůj život neviděl. Opatrně se rozhlíží po místnosti, kde se nachází poměrně starší krb a několik knihoven obsahujících spoustu žánrově rozdílných knih. ,,Přečtla jsi z nich už nějakou?" divně se zašklebí. Nejspíše chce okamžitě změnit téma konverzace. Přitom se z kuchyně stále ozývají hlasy rozhořčenosti. ,,Blázníš? Já? Takový líný člověk..." vyprskne smíchy. Přistoupí k jedné z knihoven. Vytáhne z ní knížku. ,,Jediné, co z toho znám je Pýcha a předsudek. Ale, abych pravdu řekla, znám to jenom jako film. Keira Knightley je tam úžasná." prolistuje zmíněnou knihu. Vykulí oči nad tou angličtinou. Nejspíše je to jeden z starších výtisků. Kdyby to chtěla přelouskat, trvalo by to asi několik tisíc let.

,,Aha, myslel jsem totiž, když píšeš, tak i čteš." poškrábe se na zátylku. Posadí se na jednu z kožených (ne až tak příjemných) pohovek. Zaujme přemýšlející pózu. ,,Samozřejmě, že čtu," spráskne ruce, ,,čtu spíše novější literaturu, jako je například-"

,,John Green!" vykřikne s nadšením a s očekáváním, že to bude správně. ,,-Ne... Proč zrovna on?" nechápe ho. Harry při vykřiknutí špatné odpovědi vypadal tak jistě. Kylie by si ho dokázala představit ve třídě plné malých dětí. Jak zvedá tu ruku, když ho učitelka vyvolá a on s úsměvem odpoví špatně. Dostane za to pětku a ještě k tomu poznámku do žákovské knížky. Probudí se ze svých představ mírným ucuknutím lokte, jenž padal z opěradla sedačky, za níž stála. ,,Toho v dnešní době čte skoro každý. Třeba i Niall," nahlas polkne, ,,a to je pak, co říct."

,,A vůbec," skočí na sedačku naproti Harrymu, ,,nepřišla jsem sem číst, ale psát a taky si užívat." nohy vyhodí před dopadem do měkkého, do vzduchu. Následně si je opře o opěradlo. ,,Potřebuji si předepsat další kapitoly mého příběhu, kde jsi ty a tak mě napadlo, že bych ti mohla dát volnou ruku, čili by sis mohl vymyslet cokoliv a já bych to do toho příběhu zapojila. Souhlasíš?" usmívá se. ,,Je to zajímavý nápad, ale radši ne. Dopadlo by to hodně špatně." směje se.

Mezitím uprostřed louky sedí jen tak ostatní členové skupiny. ,,Už jsou to nejméně tři hodiny a ještě se nevrátili." stěžuje si blondýn. ,,Co ty víš, určitě mají jiné věci na práci." Louis se popadá smíchy za břicho. ,,Já bych třeba se šel po nich podívat," Liamovi doslova nad hlavou zasvítí žárovka s nápadem, ,,nemůžeme přeci vědět, jestli cestu do chaty našli."

,,Máš pravdu, jdu s tebou." v mžiku se postaví na nohy. Liam ho následuje. ,,Počkat, počkat!" vyjekne Niall nakřáplým hlasem. Oba se na něj takovým zvláštním a zároveň nechápavým způsobem podívají. ,,Vy mě tady necháte samotného? Jste se zbláznili ne?!" jeho vykulené oči znázorňují ten strach, který ho bude několik hodin následovat, jakmile oba zmizí z mýtiny. Třeba se také nevrátí a nechají ho tu jen tak sedět.

,,Hele," uklidní ho nejstarší, ,,někdo tu bude muset hlídat naše věci. Máš snad strach z toho, že tě tady někdo přepadne a možná tě prodá do otroctví?" nepřestává se smát. Druhý brunet se k němu přidává až se mu o očí hrnou slzy. Také nemůže z toho blonďákova pohledu. Ten psí kukuč by rozpustil jen nějakou citlivou osobu. ,,Na nás to neplatí." utře si stékající slzu.

,,My už radši půjdeme, abychom to do stmívání stihli sem," Liam si opráší oblečení od kousků trávy, ,,Můžeš nám třeba zavolat." nahodí vážný výraz společně s nejstarším. Oba se otočí a krokem si to šinou stejným směrem, jakým předtím odešla Kylie a Harry. ,,Kluci," uvědomí si Niall něco důležitého, ,,ale tady není signál!" vezme si s sebou jenom ty důležité věci a vyběhne také tím směrem. Dostihne je, ale až po několika desítek metrů. Jejich rychlost kroků by se dala přirovnat k superhrdinům jako je Quicksilver nebo dokonce i Flash.

(...)

,,Hotovo," otře si Kylie studený pot z čela a propisku odhodí na stůl, ,,díky tobě jsem právě předepsala tři kapitoly." povzdychne si. Harry ji nevěnoval pozornost. Občas ji poradil se slovem, ale spíše dával pozornost svému mobilu. ,,Neříkala jsi náhodou, že jsi líná?" žádný oční kontakt. ,,Stane se." vstane a protáhne si ruce.

Náhle se ozve hlasité zaklepání. Courtney otevře dveře, i když by jí to měli rodiče zakázat. Byla by totiž schopná otevřít komukoli. Ve dveřích stojí všichni kluci. Kouká nechápavě nahoru. ,,Ahoj, Courtney... Je tady tvá sestra a ten s těmi kudrnatými vlasy?" usměje se Louis. Maličká chvíli přemýšlí o kom to mluví, následně pokrčí lhostejně rameny.

,,Umí vůbec mluvit?" šeptá blondýn k nejstaršímu. ,,Taky si nejsem úplně jistý. Celou tu cestu v autě mlčela." odkašle si. Blondýnka nechá dveře otevřené. ,,Mami! Jsou tu nějací chlápci!" křikne nezdvořile. Ihned do chodby vtrhne Dianna s naštvaným výrazem. ,,No, můžete dál." vezme Courtney do náruče, jako by neuměla chodit sama. Blondýn kývne a jako první se nahrne dovnitř. Hned za ním ho následují jeho kamarádi. Anna za posledním zabouchne dveře. ,,Měli by být v obývacím pokoji. Je hned nalevo." vzdychne. Malou si přidrží a upraví si pramen světlých vlasů. ,,OK." odkašle si Louis. S ostatními se vydá tím směrem. ,,No, myslel jsem, že děláte něco zajímavějšího." Niall je překvapen.

,,Nemá z vás jen tak náhodou hlídat vaše věci?" zvedne Harry oči od displeje telefonu. ,,To je jedno. Nikdo nic neukradne v takovouhle dobu." lhostejně mávne rukou nejstarší. ,,Má recht. Kdo by ty věci chtěl." dodá blonďák.

Najednou si však Liam začne prohlížet a prohrabávat kapsy. ,,Mám špatnou zprávu," hlasitě vzdychne, ,,budeme muset jít zpátky. Vím, že cesta byla dlouhá a pro Nialla děsivá, ale jaksi jsem si zapomněl mobil." dotkne se nervózně zátylku. Čeká na reakce ostatních.

,,To si děláš..." vykulí oči blonďák. Určitě si představuje jak bude muset jít zpátky bez toho pitomého repelentu. Tolik bodnutí a škrábanců od hmyzu ještě nikdy v životě neměl.

,,Bohužel." krčí rameny. ,,Tak my půjdeme s vámi. Pomůžeme vám s věcmi. Domluvím se s otcem a budete spát na zahradě. Jaksi vás nechtějí mít uvnitř v chatě." trkne ji nápad.

,,Proč tě to nenapadlo dřív?! Tolik mě bolí nohy..." Niall se určitě brzo rozbrečí. Nebo spíše to tak vypadalo. Kylie chtěl už po domě hledat kapesník.

(...)

A i přes všechny strasti žádné věci nebyly odcizeny... Bohužel Niall bude mít trauma z nehorázné bolesti nohou...

______________________________

Nezabíjejte mě. :D No pořád vybírám školu, takže nemám moc času na psaní. Celý děj tohoto příběhu je promyšlený, ale občas to může vypadat, tak že vůbec nevím, co jsem sama psala v minulé kapitole. :D Snad jste si kapitolu užili.

Budu ráda za komentáře.

rajčuus