Ráno mě vzbudil to, že jsem měla hlad jako vlk. Bylo 7.24 tak jsem si řekla, že dneska stihnu všechno napohodu. Zatímco Pavlína ještě spala, já šla do koupelny.
Za 10 minut jsem přišla a Pavlína už byla vzhůru.
,,Čus!" Pozdravila jsem jí.
,,Čau. Dneska nějak brzo ne?"
,,No to víš, mám už hlad."
,,Tak to jo, jdu se oblíknout."
Když Pavlína přišla z koupelny tak jsme se vydaly na snídani. Já si zase nandala všechno co jsem mohla. Opět si k nám přisedl Dominik.
,,Dobré ráno, doufám že si k nám dneska zase nesedne pan Tkačenko. Je otravnej.." Řekl drze Dominik.
,,Cože?" Zeptala jsem se ho.
,,No je otravnej..asi tě balí..a asi.." Přerušila jsem ho.
,,Hele odejdi! Nemám ráda pomlouvání! Běž! Jdi!" Zaječela jsem přes celou jídelnu až se na mě koukaly všechny děti a Stejk s Keou.
,,Nedělej ostudu ježiš!" Okřikla mě Pavlína.
,,Promiň..já mám Váďu ráda..a nemám ráda POMLUVY!" Zdůraznila jsem to slovo aby ho slyšel i Dominik u vedlejšího stolu.
V 8.40 přišel Vadim. A šel rovnou k nám.
,,Ahoj holky, můžu si zase přisednout?" Zeptal se.
,,Jasně že můžeš." Řekly jsme jednohlasně.
,,Díky, zachvilku jsem tu." Usmál se a šel si pro snídani.
,,Jaktože tu s váma není Dominik?" Zeptal se když si přisedával.
,,Pomlouval tě. A já nemám ráda pomluvy..zvlášť když někdo pomlouvá někoho koho mám ráda." Řekla jsem a začervenala jsem se.
,,Oo, to je sladký! Já tě mám taky rád, kočko." Objal mě a já byla úplně vedle.
,,A mě rád nemáš??" Zeptala se ho drze Pavlína.
,,Tebe taky." Mávl rukou a usmál se. Ale i tak Pavlína na mě hodila vražedný pohled.
Po snídani jsme šli na rozcvičku. Rozcvičku měl tentokrát Ati. Dělali jsme hlavně kliky. Ty šli asi 4 lidem, ostatní si stěžovali že to neumí a já byla mezi nima.
Po rozcvičce jsme šli hrát hru do lesa. Šli jsme na nějakou opičí dráhu, nic moc. Asi třikrát jsem spadla.
Pak jsme šli na oběd. Cestou nám všem Vadim oznámil že slečna recepční, jménem Nina, slaví dneska narozeniny, tak se to bude slavit. Takže kdo chce, může přijít.
,,Tak to já tam teda nejdu.." Protestovala Pavlína.
,,Já půjdu, pokud tam bude Váďa." Zasnila jsem se.
,,Budu tam." Usmál se na mě Vadim.
,,Jo?"
,,Ano. Budu se na tebe těšit."
Já se začervenala a otočila se jiným směrem, aby to neviděl.
Den utekl rychle, hráli jsme hry, dělali kraviny a pak jsme šli na večeři. K večeři byli špagety, ty prý má dnešní oslavenkyně Nina moc ráda, říkal Stejk.
Při večeři si k nám sedl opět Vadim.
,,Ta párty bude od 19.30, ve velký hale, tak doraž." Mrkl na mě.
,,Dobře. Ví to i ostatní?"
,,O ty se nezajímám..těm to poví Vláďa nebo Ati." Mávl rukou. Pavlína na mě hodila vražedný pohled.
Po večeři jsem šla na pokoj.
,,Ten Vadim po tobě normálně jede..to je hrůza tohlento! Však on se líbí mě! Jak by se ti líbilo, kdybych ti vzala Dominika, hm?" Žárlila.
,,Nežárli. Klidně si za ním jdi. Už o něj nemám zájem..nemám ráda pomluvy." Odsekla jsem jí a šla si upravit řasy.
,,Taky že půjdu!" Založila si ruce a odešla.
Já se těsně před půl osmou vydala do haly. Nebylo tam málo lidí ale ani ne hodně. Vadim tam seděl s Patrikem Horynou a povídali si. Já tam za nim přišla a pozdravila jsem:
,,Ahoj!"
,,Ahoj!" Odpověděl mi Patrik.
,,Ahoj!" Zadíval se na mě Vadim.
,,Tak já vás tady nechám o samotě." Mrkl na Vadima Patrik a odešel.
A najednou začala hrát moje oblíbená písnička - Adele - Rolling in the deep.
,,Tu mám moc ráda!" Řekla jsem šťastně.
,,Jo? Tak pojď, zkusíme si zatancovat." Natáhl ke mě ruku.
,,Ne Váďo, ne. Neumím tancovat." Odmítala jsem.
,,Já taky ne. Aspoň nebudu za blázna jen já." Zasmál se.
,,Coo?" Snažila jsem se znít uraženě ale moc to nešlo...
Došli jsme na parket a začali jsme tancovat. Moc nám to nešlo..opravdu.
,,Lindo? Víš jak je tady za budovou ten rybník?" Zeptal se mě.
,,No, vím, proč?" Dojdi tam tak za 10 minut." Řekl tajemně a odešel. Nechal mě samotnou uprostřed parketu. Pak jsem odešla a vydala se pomalým tempem k rybníku.
Do 10 minut jsem tam byla. Ale Vadim nikde.
,,Vadime? Vadime kde jsi?" Volala jsem na něj.
Najednou začalo cosi šustit ve slunečnicovém poli a já se začala bát. Najednou odtamtud vylítnul Vadim v ruce měl 3 slunečnice a zeptal se mě, jestli mě vyděsil.
,,No..mohlo to být lepší. A tobě že je 18 a schováváš se v poli?" Zasmála jsem se.
,,Vadí to snad? Na, to je pro tebe." Usmál se a podal mi slunečnice.
,,Ježiš! Děkuju moc!" Objala jsem ho.
,,Nemáš zač. Pojď, sednem si." Řekl a ukázal na jedno místo v trávě.
Sedli jsme si a on mi začal povídat o sobě a tak dále.
,,...a co ty? O sobě mi nic nepovíš?" Usmál se.
,,No tak jo..." Začala jsem.
Po 15 minutách vyprávění o mě jsem se na něj podívala. V měsíčním světle byl strašně pěknej!
,,Ty jsi v tom měsíčním světle hrozně pěknej." Řekla jsem mu a podívala se mu do očí.
,,To ty taky..ale ty nemusíš být v měsíčním světle." A taky se mi zadíval do očí.
Nevim co mě to napadlo ale rozhodla jsem se, že ho políbím. No co už, i holka musí někdy udělat první krok.
Pomalu jsem se k němu začala přibližovat a on ke mě taky. Najednou se naše rty spojily a my se tam okolo deváté hodiny večer, u rybníka a v měsíčním světle, líbali jako o život.
Asi po 2 minutách jsme se od sebe oddálili.
,,To je poprvý v životě, co mě políbila holka a ne já jí." Zasmál se.
,,To víš no, jsem hold hrozně odvážná." Zasmála jsem se.
,,Zachvilku je večerka..." Řekl ustaraně.
,,Jak zachvilku?"
,,Za 45 minut."
,,Tomu říkáš chvilka? Neblbni. Já jsem ráda že tu jsem s tebou." Usmála jsem se na něj.
,,Já jsem taky rád, to se neboj." Usmál se a znova mě políbil.
Pak jsme se koukali na hvězdy a 10 minut před večerkou jsme se ruku v ruce vydali do budovy.
,,Váďo tady se radši rozdělíme..nechci mít nějaký potíže."
,,Cože?" Udivil se.
,,No tak je tady pár žárlivých lidí že jo.."
,,Aha. Chápu tě. Měj se, já se půjdu ješte dolu bavit." Dal mi pusu na čelo.
,,Dobře. Ahoj." Odešla jsem na pokoj.
Pavlína spala. To jsem se divila a já taky ulehla do postele a usla jsem jak zabitá.
