Kolekce Solangelo AU ("Alternative Universe")

Why You Gotta Be So Rude...

A už je tady znova. Ehhhh přibližuje se.... Přibližuje se.... A samozřejmě že položí ten zatracenej špinavej kabát na pokladnu.

Ehm. Jo, jasně...  Jmenuji se Will Solace a je mi 23. Chodím na univerzitu a studuji na sportovního medika/výživového poradce. Celkově se snažím udržet si zdravý životní styl. Chodím běhat, piju ovocné drinky, recykluji... A dělám spoustu dalších věcí.

A abych mohl takovýhle životní styl udržet potřebuji co? Peníze. Proto pracuji jako brigádník v místním obchodě. No, je to spíše taková sámožka, nebo večerka. A to nás přivádí k momentální situaci.

Každý den, když mám směnu, sem přijde tenhle týpek a nakoupí si ty nejméně zdravé potraviny co najde. Přijde pokaždé v jinou dobu a často i uprostřed noci (Já se snažím udržovat si dobrý denní režim ale občas si musím směnu vzít i pozdě večer.) Ale, ne, tohle už nejde.

Sleduji, jak se přibližuje k pokladně. A položí na ni svůj černý zaprášený špinavý kabát. Samozřejmě. Jako vždycky byl celý v černé. Mastné rozcuchané vlasy, několikrát probodlé uši a..! Je tamto nový piercing? Jop. Je. Z jedné náušnice po levé straně obličeje se mu teď táhl tenký stříbrný řetízek až do nového kroužku ve spodním rtu. Můj obličej se zkřivil v znechucení. Buď si toho nevšiml, nebo to ignoroval.

Pokládá na pokladnu nákup. Po jednom. Pomalu. Hodně pomalu. Ale ne. Tohle už dělá schválně, ne? 

Okay Wille, tohle zvládneš. Profesionálně.

"Pane." beru jeho nákup po jednom a, ugh, tohle je otřesné. Představte si, že nakupuje hromada dětí, která si vybírá podle toho, co jim chutná a ne, co je zdravé. A znásobte jejich špatná rozhodnutí šesti. Sladké, věci plně konzervantů. Brambůrky a chipsy, všechno solené. A semtex a asi další tři energetické drinky.

"Měl byste si dávat pozor na to, co jíte." řekl jsem to. Přísahám, že v tu chvíli jsem se třásl. Přeci jenom, kluk celý v černém s... oční linkou... a tolika piercingy vypadal dost děsivě. Polknu nasucho. Cítím, jak mi po tváři teče studená kapka potu. Čekám na odpověď.

Dívá se na mě. Vypadá... překvapeně. Jen se na mě kouká, s vytřeštěnýma očima, nadzvednutým obočím. Všimnu si, jak se mu pomalu zakřiví koutky. Usmívá se. Pak udělá krok blíže k nákupnímu pásu. Překvapí mne to. A ještě více, když natáhne ruku směrem k mému obličeji. Už dříve jsem si všiml, že je celkem malý a tam jsem si jist, že stojí na špičkách. Nejen to. ve zlomku sekundy si všimnu, že mu koleno spočívá na pultu. A toho, že jeho obličej je nebezpečně blízko. Chci couvnout, uhnout, ale narazím do regálu za mnou. A to je taky kde spočine jeho ruka. V mém slepém bodě s něčím šustí. Po malé chvilce znovu z regálu sleze.

 Jsem moc překvapený na to, abych nějak zareagoval. A on mi ani nedá šanci se vzpamatovat. Než to stihnu, a stihnu mu něco říct, položí na pult... Co jsem čekal?... Položí na pult krabičku cigaret. Stále se usmívá a já si teď všimnu, že ten úsměv není až tak vlídný jako spíše výsměšný.

"Budu platit hotově." nadzvedne jedno obočí. Ten.... Ten.... Ugh.... Jak si vůbec myslí, že se chová? Co to je. Tohle to...

Tohle to mě naštvalo. 

"Hele, ty, jestli si myslíš, že takhle můžeš pokračovat, tak jsi na omylu! S takovouhle to s tebou pude jen z kopce a nakonec skončíš tak maximálně polomrtvý! S takovouhle si zničíš orgány a to rozhodně nechceš! Jestli se sebou nezačneš hned něco dělat, skončíš!" křičím jsem se na něj, na celý lokál. Naštěstí jsou tam jen asi dva lidi a ti jsou moc daleko. Ah, jeden už to pozoruje.