2. Kapitola - Nenávidím ho!

31 3 0
                                    

Vešla jsem do té odporné třídy. Dnes jsem tam byla docela brzo, takže tam byl jen Matěj, Lucka a Lenka. Lucka a Lenka jsou nejlepší kamarádky. Ještě v první třídě se se mnou bavily, ale teď mě akorát nadávají.
"A hele kdo přišel!" Spustil Matěj a začal se šíleně smát. "Včelička je tu!"
Ach ano.. včelička je moje přezdívka, která souvisí s mým stylem oblečení. Dnes ale mám na sobě i modrou a žlutou tak proč? Zamračila jsem se na něj. "Fakt vipný" odsekla jsem.

Lucka s Lenkou se začaly chechtat a něco si mezi sebou šuškaly. Nebylo to příjemný, ale na to už jsem zvyklá. Nevěděla jsem proč, většinou mě nadávali nebo si mě nevšímali, tak co jim přeskočilo? Šla jsem na své místo. Seděla jsem v předposlední lavici s... nikým. Ale mě to nevadilo. Položila jsem si batoh a šla si do skříně pro učení na příští hodinu. Měli jsme dějepis, tak jsem si vzala sešit a začala jsem se učit, kdybych byla zkoušená.

Ve škole mi to docela šlo. Respektive jsem byla nejlepší ze třídy. Další důvod proč být nenáviděna. Slova "šprtko", "mazánku", "učitelova bička" a podobně, slýchám furt. Hrozně mě to štve, ale nemůžu NIC dělat. Máma? Nechápe mě. Učitelové? Ti říkají ať si to vyřešíme mezi sebou. A já? Já když něco řeknu tak hned ležím na zemi.

Islám, Aláh, kniha Korán, islámisté, Islám, Aláh..... Opakovala jsem si v hlavně. Minulou hodinu jsem probíraly náboženství Islám. Tahle látka mě docela baví. V tom se Matěj zvedl ze své lavice a s mobilem v ruce šel ke mě. Co to zase chce? Vypnul ho a dal si ho do zadní kapsy v ryflích. Vzal mojí školní tašku a hodil jí až k tabuli. Ne... dnes mám na svačinu jogurt..
"Tak a běž si pro to!" Vykřikl na mě se záchvaty smíchu. Měla jsem chuť mu to oplatit, ale na to si netroufnu. Nemůžu uvěřit že se ho až tak bojím.

Zvedla jsem se z židle a... nezvedla. Teda.. já jo ale moje bačkory zůstaly přilepené k zemi. Co? Koukal jsem se blíž. Ach ne.. Ty debilové mi na zem napatlaly lepidlo a moje bačkory se přilepily. A už je to tady. Slzy se mi nahrnuly co očí. Mezi tím co jsem se snažila odlepit bačkory, do třídy přišly skoro všichni, a taky se všichni se záchvaty smíchu koukaly, jak se snažím, ale nejde mi to. No a takhle to bylo celý den. Už jsem se fakt těšila domů.

"Crrrrrrrrr" zazvonilo! Jo!
"A jako domácí úkol j..." paní učitelka nám asi dávala úkol, ale to já jsem vypla a co nejrychleji běžela na oběd. Po obědě konečně domů. Mamka nebyla doma, asi šla nakoupit. Každopádně jsem zasedla k počítači. Do Google jsem napsala Jak se vypořádat s šikanou a příspěvky jen skákaly. Najela jsem na název Jak se se sám vypořádat s šikanou? A četla jsem.

"Někdy pomáhá, když si na sociální síti budete vydávat za někoho jiného a psát si s ostatníma, dodá vám to alespoň trochu sebedůvěry." Ne, to není dobrej nápad, pak by se to provalilo a byl by skandál... "Vytvoříte si svýho imaginárního přítele, se kterým si budete povídat, hrát si s ním, zvát ho k sobě a tak. "

No, to už zní lépe. Možná bych to mohla zkusit, ale přijde mi to trapné. Ale tak co. Sedla jsem si na koberec. Vzala jsem si papír a propisku.

Tak ještě dnes je tu druhý den :D snad se vám bude líbit :) vote nebo koment moc potěší a moc děkuju Baya_Ch za poučný komentář :)
Ahojte! :)

Imaginary friEND |CZ\SK|Where stories live. Discover now