Na papír jsem napsala:
-Ariana
-12 let
Nevěděla jsem co tam mám psát. Vlastnosti? Hmmm, možná. Jak bude vypadat? Jo, taky dobrý nápad.
-Hnědé vlasy, zelené oči, štíhlá postava.
-Milá, ochotná, nemusí jíst ani pít, a ať se s ní dobře povídá.
Přišla jsem si jako blázen. Co to dělám? Měla bych toho nechat. Nedokázala bych povídat do prázdna, s pocitem že tam někdo je.Najednou jsem slyšela, jak někdo jde po schodech. Krok, sun, krok, sun. Začínám se bát a nebo jsem už úplně zešílela? Ne.. někdo opravdu šel po schodech. Poslouchala jsem jak se kulhající kroky přibližují blíž a blíž. Co mám dělat? Kroky se zastavili před mým pokojem a ani chvíli ta věc co je za dveřmi nečekala a zatáhla za kliku.
"Zlatíčko?" Ozvalo se a otevřeli se dveře, ve kterých stála mamka. Měla nohu v sádře a v každé ruce jednu berly.
"Ahoj mami, já se tě lekla." Oddychla jsem si. "Co se ti stalo s nohou?"
"No, ráno když si odešla ze školy, jsem šla do sklepa. Ale na posledním schodě jsem zakopla a udělala jsem si něco s kotníkem. Dost to bolelo, tak jsem si zavolala rychlou a ta mě dovezla do nemocnice. A ti mi to daly do sádry."
Povzdechla si a usmála se na mě."A co si to píšeš?" Opět se usmála. Já se podívala na mojí ruku, kde byl papír s návrhem na imaginární kamarádku.
"Nic. Jen jsem si malovala." Otevřela jsem šuplík u stolku a dala papír tam. "Jo a mám ti od Andyho vzkázal něco z novinami." Mamka se na mě nechápavě ohlédla ale pak se jí rozzářili oči.
"Jo, jo.. musím mu je donést, ale to teď nemůžu. Myslíš že by si mu je mohla ty donést? Dnes už ne, ale zítra."
"No jo.." podívala jsem se na ní s pohledem, jestli už může jít a ona se usmála a odešla.Mamky mi ubylo líto, ale pozitivní na tom je, že jí tento táhne musím se vším pomáhat. To znamená že budu s ní doma a nebudu chodit do školy! Druhý den po obědě si mamka šla lehnou a já šla do pokoje. A co teď? Moje oči koukaly na věc od věci a já přemýšlela, co budu dělat. Knížky? Komp? Uklízení? Ne. Moje oči se zastavili u šuplíku, do kterého jsem si dala papír s návrhem. Mám to udělat? Chci ale i nechci. Otevřela jsem šuplík a vyndala papír. Podle návodu co jsem četla, jsem si vzala sirky, co jsem měla ukryté před mamkou a jednu si zapálila. Prý když to zapálím, mám tím tu postavu "přivolat" A na druhou stranu se těším, že budu mít aspoň jednu kamarádku.
Škrt. Nic. Škrt. Nic. Škrt. Po mém pokoji se rozvoněla vůně čerstvě zapálené svíčky. Miluju tu vůni. Ale jestli to mamka zjistí, zabije mě. Sirku jsem dala těsně pod okraj papíru a ten pomalu začal černat a pak vzplanul. Malý kousek, který z toho všeho zbyl, jsem hodila do sklenice s vodou. V tom momentě co jsem to uhasila, se otevřelo okno, které jsem měla v pokoji. Silný vítr mě v pokoji udělal obrovskou zimu. I když nebylo noc a bylo dvě hodiny odpoledne, tak jsem se bála jako nikdy.
Ahojte! :) je tu další díl! :D omlouvám se za chyby :/ jinak vote i koment potěší! :3 je to kratší díl, ale to jsou všechny. Jak už jsem říkala, budou mít okolo 500 slov.
Ti co mě sledují, mějte se hezky :) a i ostatní :D jenže ti to nečtou.
Ahojte! :)
YOU ARE READING
Imaginary friEND |CZ\SK|
HorrorTato kniha vypráví o Melise, která nemá přátele a zkusí se s tím vypořádat sama. A to se stane osudným.