Leave us alone // cz

1. Kapitola

Zapisoval jsem svoje nápady do svého sešitu. Při psaní jsem zaslechl hlas svého kamaráda s kapely.  Hlas se ozýval z chodby.  Zvedl jsem se trochu ze židle. Vytahoval jsem krk jako žirafa,  abych spatřil v okýnku ve dveřích jeho.

Nacházel jsem se ve studovně.  Vlastně v učebně matematiky.  Pro mě to byla studovna o volných hodinách. Většinou jsem dělal úkoly, zapisoval myšlenky, vymýšlel text k naším písním nebo se učil. Většinou jsem posedával v prostřední lavici u okna. Učitelka mě tu nechává, protože mi věří a ví, že jsem vzorný žák. No hlavně kvůli skupině. Všichni nás znaly pod názvem Open your eyes. Proč tenhle název?  Hodněkrát jsem si to taky říkal, ale název je z prostého důvodu. Občas nevidíme věci, které jsou pro nás důležité.  Přehlížíme je a proto nesmíme zapomínat na to,  abychom měli oči otevře do kořán. Název se mi postupem začal líbit.  Shodli jsme se na názvu všichni. Skupina už existuje přes rok. Máme i vlastní desku s názvem Akiko.

Být ve skupině je něco zvláštního. Byl to můj sen. Všichni tvrdili, že na to nemám, ale já dokázal opak. Když podkám dívku, hned mě poprosí o fotku. Nejsem tip, který se moc ukazuje na veřejnosti,ale stím se musí počítat, že se stane. Teď zamnou chodí pro podpis nebo se ptát na číslo. Dávají mi i svá čísla. Snaží se mi dostat do života. Prostě vysněný život, každého kluka. Co víc si přát, jenže hluboko v srdci cítím, že mi to začíná vadit. Něco jako by mi bránilo se radovat ze svého snu.

Z přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří.
,,Ahoj Same, tak tady jsi. Tušil jsem to. " pohlédl jsem směrem ke dveřím a spatřil Alexe.
,,Jak dlouho tu tak stojíš? "zeptal se.  Nechápavě jsem se na něj podíval. On čekal na svou odpověď. Pak mi došlo, že stojím stále opřený rukamy o hřbet stolu a mezi rukamy mám položený sešit. Plácnul jsem se do čela.
,,Jen chvíli. Potřeboval jsem se protáhnout. "začal jsem se protahovat.
,,Potřebuješ něco? " ozval jsem se a sundal si brýle. Očistil jsem sklíčka o tričku. Koukl jsem na Alexe. Viděl jsem rozmazaně. Bez brýlí nedám ani ránu.
,,Potřebuju se s někým domluvit na novém logu skupiny a nové písni. Nemohl jsem sehnat ostatní a tebe vím, kde sehnat." usmál se a vzal židli, na kterou si sedl obkročmo. Opěradlo židle bylo směrováno ke mně. Opřel se o opěradlo. Seděl přímo naproti mě. Konečně jsem se usadil a nasadil brýle.

Alex je kapitán skupiny. Vždy nás drží pohromadě. Pomáhá v nejhorších chvílích. Jen na nás moc tlačí při zkouškách. Chce mít všechno tip ťop, když se nám daří. Náš velký koncert se blíží a Alex chce mít čtyři zkoušky týdně místo dvou. Skoro je nezvládáme, ale on si toho nevšímá. Snažíme se skloubit kroužky se  zkouškami, ale moc to nejde. Vynechal jsem už hodně zkoušek z dramatického kroužku.

Musíme k tomu vymyslet novou píseň na koncert. Jak by řekl Alex,, Musí být úžasná, perfektní, energická,rytmická, prostě dokonalá, aby okouzlila všechny" Vetšinou texty píšu já, ale Alex je vydává za svoje. Radši vždycky mlčím, ale nejradši bych mu dal jednu přes hubu. Nikdy neseberu odvahu to udělat.

Hi guys!! 
Zde je po dlouhé době část.  Jsem ráda, že se vám líbí.  Omlouvám se za chyby.

_Maya_