My weird teacher •LarryStylinson•

◇8◇

Louis
Oči se mi otevřely a já zase pocítil tu lásku, kterou mi moje máma celý život dávala, nezasloužím si ji...
"Omlouvám se mami, tak moc mě to mrzí." Zachraptěl jsem jako bych nemluvil roky na mámu která se zrovna vrátila na pokoj po hodině co jsem se probudil. "Miluju tě" odpověděla mi a rozplakala se "Vím, že za nic nemůžeš jsem ráda, že jsi se mi vrátil." Zasekl jsem se, vše se mi vybavilo, vše co se mi stalo se mi najednou promítlo před očima "Jak....jak dlouho?" Vykoktal jsem "Měsíc." zašeptala máma a mně se nahrnuly slzy do očí. Styles, ten idiot.

Harry

Když jsem přišel domů bylo něco kolem 21:00 hodiny a já už se pomale chystal ke spánku, ale ten Louis, ten zatracený Louis se mi jako vždy ne a ne dostat z hlavy, proto jsem celou noc vlastně jen propřemýšlel a střádal plány na moji omluvu, ještě že byl pátek.
Víkend jsem strávil v klidu... v klidu? Ne, moje nervozita stoupala, volala mi Louisova matka, prý že přijde do školy už v pondělí, když mi to zrovna říkala, zalil mě pocit štěstí a hlavně jsem musel dělat jak moc mě překvapilo, že se probudil, ale radost jsem nemusel předstírat spíš jsem ji musel ještě krotit, nejhorší ale je, že si stále nedokážu představit, jak daleko ode mě asi teď bude mít.

Nastalo pondělí, byl jsem už skoro ve svém kabinetu kdybych ho zrovna nezahlédl jak míří na záchody, jeho neutrální výraz se změnil na vyděšený a plný nenávisti když mě uviděl, zabolelo to tak moc, a když jsem si uvědomil, že já bych ho momentálně nejraději políbil mě probodl hruď ještě víc... odvrátil jsem zrak v tom dlouhém momentě, kdy se na mě koukal jsem
rychle vběhl do kabinetu.

Louis
Pokračování mého dokonalého života je zpět, cítil jsem to hned jak mé nohy překročily práh téhle pitomé školy, která mi nic dobrého nikdy nepřinesla, a mé oči uviděly toho pitomce Stylse. Koukal na mě jako na blbce a já jen pohledem plným všeho co jsem v tu chvíli cítil... zlost a vyděšenost, když jsem ho uviděl hrklo ve mně jako pokaždé, nikdy u nikoho se mi toto nedělo, ale to je jen proto, že jsem nikdy nikoho tak moc nenáviděl....myslím.
Po chvíli, která pro mě, ale byla nekonečná, protože jeho oči mě přímo probodávaly, konečně zašel do kabinetu a já tak mohl jít na záchod. Ale jak jsem vešel dovnitř jako bych se znova objevil v tom momentě, kdy mě ten kluk zkopal, nevydržel jsem to a vyběhl jsem ze záchodů, zrovna zvonilo takže jsem rovnou zalezl do třídy.

Harry
Přišel jsem jako každé pondělí do třídy, ale dnes to bylo jiné, byl jsem nervózní a když jsem ho uviděl rozhodně mě to nepřešlo možná jsem byl ještě víc. "Dobrý den, dnes mezi sebe uvítáme zpátky pana Tomlinsona. Tak teda Vítám vás zpět jsem moc rád že jste v pořádku." Kouknul jsem se na něj a pokusil se o mírný úsměv, nikdo nic neříkal ani pitomé vítej, jen dělali jako by mě neslyšeli. "Dobrý den" zamumlal a stále koukal do lavice "Mohl bych vás pane Tomlinsone poprosit, aby jste přišel po hodině do mého kabinetu? Děkuji." Konečně zvedl zrak, kouknul na mě vystrašeným pohledem  a nepatrně přikývl. V kabinetu se mu hodlám omluvit, jen doufám, že mě vyslechne...
Po hodině jsem zamířil do kabinetu a počítal s tím že Louis mě ještě doběhne při cestě, ale už jsem seděl v kabinetě pár dlouhých sekund a on stále nepřicházel. Avšak po chvíli, mě zaťukání donutilo spozornět a já tak s obrovským knedlíkem v hrdle zachraptěl "Dále".

♦️♦️♦️
Jsem zpět, dneska jsem se dostala zase do psací nálady a doufám, že to někdo ještě stále čte, ale pokud jo tak jsem nejšťastnější👬 ozvěte se mi prosím nějak jestli vás to stále baví♥️