My weird teacher •LarryStylinson•

◇2◇

Ten klučina si chtěl asi zapisovat, ale pan Wood ho vyrušil a začal mu povídat to co tu už před 5 minutami zaznělo. Když došel k tomu že já budu jeho nový učitel a že sedím vedle něj konečně se na mě podíval a já tak mohl zkoumat jeho tvář, byl překrásný.
Jenže takhle bych přemýšlet rozhodně neměl jsem přece jeho učitel...budu si od něj muset držet odstup.
Zkoumal mě pohledem a nemohl jsem si nepovšimnut jeho mírně naštvané tváře...Myslím že jsem mu do noty zrovna nepadl, ale když už mě konečně projel pohledem, koukl se mi do oči a zakoktal. ,,D-dobrý den."
Můj bože to neměl dělat ty jeho oči? Ta stydlivost? Aww.. ale radši jsem se ze svého divného přemýšlení rychle probral a též ho s velkým úsměvem na mých tvářích pozdravil.
Hned na to se ale ten kluk začal zase věnovat tabuli a panu učiteli, to já jsem od něj ale nemohl odtrhnout oči.

Po pár minutách stálého seznamování s výukou a bla bla, si ten kluk začal hrát na mobilu, -Nevím co přesně dělal, neviděl jsem mu tam i když jsem fakt chtěl.-
Celkem mě to štvalo mohl by si uvědomit že sedím vedle něj. Potom co na telefonu něco chvilku dělal (myslím že někomu psal) se přihlásil a na kýnutí učitele ještě s nějakým pytlíčkem odešel na záchod.
Nemám tušení co to bylo za pytlíček...cigarety? Drogy?
Nevím možná něco z toho.
Myslím, že to co jsem si myslel že bude vzorný a hodný jsem mohl honem rychle vymazat.
Zazvonilo, ten kluk se stále nevracel ale to už nebyla moje starost (i když jsem nad tím stále přemýšlel).
Šel jsem tedy do kabinetu, který mám snad na nejhorším místě... kousek od záchodů. Ale po cestě do mě někdo vrazil. Vyletěly mi všechny papíry a já jsem v ten moment měl chuť křičet, jasně vrazil do mě ten kluk Tomlinson nebo jak, fakt jsem chtěl křičet ale pohled do jeho očí mě okamžitě omámil a uklidnil, nemohl jsem na něj křičet, nešlo to. "Neumíš dávat pozor?!" Řekl jsem hraně nevrle, aslepoň něco. "O-omlouvám se." Zakoktal a začal sbírat ze země ty papíry. Chtěl jsem mu pomoct ale nakonec jsme se rozhodl ho ze shora pozorovat, teda já ne ale moje tělo se nemohlo pohnout. "H-hrozně moc se o-omlouvám." Řekl, papíry mi srovnané vrazil do ruky a utekl. Většina mého já chtělo běžet k němu a říct že to vůbec nevadí ale tentokrát jsem poslechl ač momentálně moji menší stranu a nešel jsem za ním. Vlezl jsem si do kabinetu a nemůžu říct že jediné o čem jsem přemýšlel nebyl ten na první pohled stydlivý hodný a krásný klučina. Zdání však asi klame.

Louis

Hned co mě pan Wood pustil jsem zamířil na záchody, většinou se mi po prášcích motá hlava tak už do konce hodiny nechodím zpátky. Sklopil jsem si prkýnko, sedl a čekal až se mi přestane motat svět. Zazvonilo a já už jen s menším bolením hlavy vyběhl směr třída. Bohužel jsem hned před toaletami do někoho vrazil "Neumíš dávat pozor?!" vyjel po mně někdo přísným hlasem a mě hned došlo kdo-Styles. Já jsem takovej idiot!
"O-omlouvám se." vykoktal jsme ze sebe a začal jsem sbírat papíry co mu vyletěly z ruky. Když jsem je konečně posbíral a trochu srovnal rychle jsem mu je vrazil do ruky a běžel pryč "Já jsem takový blbec!" Řekl jsem si už u mé třídy.

Další den

Tak jo dneska máme oficiálně první den pana Stylse, vůbec se netěším hlavně od včera když jsem si u něj určitě udělal jedno velký mínus. Seděl jsem v lavici a čekal na příchod Stylse... Naštěstí mi momentálně nikdo nevěnoval pozornost a tak jsem se mohl koukat po třídě...
všichni jsou tak otevření k ostatním a užívají si života..ale já? Proč nemůžu být jako oni, proč všem musím být jen pro smích, vím že moje povaha koktavého šprta není moc ideální ale aspoň by si mě nemuseli všímat. Můj pohled se zastavil na Liamovi dalo by se říct tomu největšímu borcovi.
,,Tomlinsone, co tak čumíš. Radši se jdi učit." Zařval po mě a všichni se začali smát. Rychle jsem sklopil zrak a snažil se zahnat slzy. Nevím co jim na tom přišlo vtipné jeho humor se staví jen z urážek ostatních lidí, teda spíš mě ale i tak s ním všichni souhlasí i já, jsem prostě nic, nikomu na mně  nezáleží.
Konečně přišel do třídy učitel a já tak naštěstí přestal být středem pozornosti, o kterou jsem si vůbec nežádal hlavně ne v tomto smyslu. ,,Dobrý den," Řekl přísným hlasem ,,posaďte se." jeho tón hlasu se stále nezměnil a mě z něho po celém těle zamrazilo.
To bude rok, pomyslel jsem si...

◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇

Druhý díl je tu a doufám že se líbí. Kdyby vám něco vadilo nebo jste našli nějakě chyby hned mi to napište, budu moc ráda.♡♡♡

__Barbora__