My weird teacher •LarryStylinson•

◇3◇

Ve stejný čas jako vždy jsem si začal kontrolovat mobil a psát mámě ať se nebojí že jsem nezapomněl, "Tohle se zabavuje." ozval se vedle mě ten přísný hlas a já úlekem malinko nadskočil.
"Měl by jste se věnovat výuce, ne telefonu pane Tomlinsone, na konci hodiny vám ho možná vrátím."
Řekl a já ho měl chuť přetáhnout. To mu jako Wood nic neřekl?
Chtěl jsem mu to vysvětlit ale včera jsem si to u něj pokazil už dost a myslím že tohle by bral jen jako blbou výmluvu, tak jsem to nechal být.

Po odhadnutých 5 minutách jsem se tedy přihlásil, radši jsem šel dřív, ve třídě totiž nemáme hodiny a já tak nevím kdy přesně jít, ,,M-mohl bych na záchod?" Zeptal jsem se s mírným strachem ale nedal jsem to na sobě znát
"Ne, to tedy určitě ne." Divně se zasmál ale dál už mě ignoroval a vysvětloval výuku. Nechtěl jsem ho provokovat tak jsem se zavrtal ještě hlouběji do lavice a s rozhodnutím že si prášek vezmu o přestávce jsem dále poslouchal toho protivu.
Doufám že to vadit nebude je to jen o pár minut.

Harry

Když jsem vysvětloval výuku..a snažil jsem se znít přísně i když mě všichni stejně ignorovali -musím přijít na to jak si u nich vybudovat respekt-
okem jsem přejel po třídě a můj pohled se zatavil na tom proklatém Tomlinsonovi už zase na mobilu, a řekl bych že je fakt nenápadný, došel jsem k lavici a s co nejvíce přísnými slovy "Tohle se zabavuje." jsem mu jeho mobil vytrhl z ruky. Snažil jsem se znít co nejpřísněji a myslím že to zabralo. Jeho výraz mluvil za vše.
"Měl by jste se věnovat výuce ne telefonu pane Tomlinsone, na konci hodiny vám ho možná vrátím. " Řekl jsem a stím odešel zpátky k tabuli a dále vysvětloval něco co stejně nikoho nezajímalo. Už jsem jen čekal kdy si bude chtít jít zakouřit na záchod, myslím že tam mají nějaký sraz nebo tak něco protože v podobných hodinách šel i včera.
Nic se neozývalo tak jsem myslel že to dneska třeba vzdal, ale po krátké chvíli se přihlásil.
"M-mohl bych na záchod?" Zeptal se s viditelným strachem v hlase, trochu jsem se zasmál protože jsem to fakt čekal.
"Ne,to tedy určitě ne."
Přestal jsem mu věnovat pozornost a dál vysvětloval učivo.
Zazvonilo a Louis okamžitě vyběhl ven ze třídy, asi se omluvit těm 'feťákům'
-omlouvám se za ten výraz ale lidi co kouří přímo nenávidím-
Vzal jsem si věci a též vyšel ze třídy, šel jsem do svého kabinetu, druhou hodinu mám vždy volnou takže se v klidu můžu posadit a udělat si kafe.
Stejně mi furt ten Tomlinson nesedí chová se strašně nevině a sladce a pak dělá toto? Ja vím sice nemám jistotu že to fakt dělá ale myslím si že se nepletu. I když proč by každej den chodil úplně ve stejnou dobu? Si myslí že jsem idiot a že ho každou hodinu budu pouštět stejně?
Plno otázek ale na žádnou odpověď. Musím o něm zjistit trochu víc.

Louis

Už se mi celekem blbě dýchalo takže hned jak zazvonilo, jsem vyběhl na záchody a hodil do sebe prášek.
Takhle bych to mohl brát.
Radši než riskovat aby mě ten debil Styles neměl už vůbec rád, 20 minut mě nezabije.
Telefon mi ale ještě nevrátil a já potřeboval mámě napsat že jsem v pohodě, protože po tom co se mi stalo už mi volá pořád, nemá ve mně důvěru a já se jí nedivím, byl jsem debil. Doufám že někdy její důvěru získám zpět a zase mě bude považovat za toho optimistického a úžasného syna, ale teď? Mám pocit že jsem ji jenom na obtíž, strašně jsem ji sklamal a jsem si toho vědom, ikdyž ona mi to nikdy neřekla a nedává to nijak najevo, ja to vím...
Když se mi konečně přestala točit hlava, vydal jsem se směrem k Stylsově kabinetu a opatrně zaťukal ,,P-pane učiteli?" Zakoktal jsem "Co potřebujete pane Tomlinsone?" Řekl opět jeho chladným hlasem ze kterého šel strach, byl to hlas bez citu a já mám pocit že ten nejchladnější používá jenom na mě ,,M-mohl by jste mi p-prosím vrátit ten t-telefon?" zeptal jsem se velmi opatrně protože ten telefon fakt potřebuju. ,,Ano, ale doufám že už se to nebude opakovat." řekl a já přikývl "Nebojte se." odpověděl jsem mu a stím si bral můj telefon který mi podával,
"Myslím že se po vás někdo zháněl, 7 zmeškaných hovorů je fakt hodně."
já na to jen nepřítomně přikývl a s tichým nashledanou jsem opustil kabinet, moje myšlenky už totiž byly úplně někde jinde, máma o mě musí mít strach, sakra! okamžitě jsem vytočil její číslo.
,,Ahoj mami."
,,Ahoj miláčku, jsi v pořádku? Nezapomněl jsi na prášek? Není ti blbě?"
Zaplavovala mě otázkama s velkým strachem v hlase.
,,Ne neboj mami, jsem v pořádku jen ti vždycky zavolám až o přestávce že jsem si prášek vzal, v hodině pak nestíhám dopisovat, máme toho teď fakt hodně mohl bych?"
Fakt skvělá výmluva Lousi, říkal jsem si, na tohle ti neskočí!
,,Jasně jen hned na začátku přestávky mi zavolej fakt jsem se bála."
řekla a mně se ulevilo, uvěřila.
,,Neboj mami, mám tě rád, ahoj." Řekl jsem a stím hovor položil.
,,Aaa Tomlinson je náš mamánek." Ozval se zamnou Liamův hlas a celá jeho partička propukla v smích, idiot, jak já ho nenávidím, chtěl jsem odejít rychle pryč a zahrabat se někam hluboko do země, - jak už jsem říkal, nenáviděl jsem být středem pozornosti a rozhodně ne takové kterou mi Liam dopřával,-
ale někdo mě najednou chytil za rameno,
,,Nebudeš odcházet, ještě jsem neskončil je ti to jasný?"
Řekl velmi blízko u mého ucha a já se slzami v očích přikývl.
,,Cože?" Řekl znova ale už dál ode mě aby ho všichni slyšeli.
,,A-ano ano o-omlouvám se" první slzy se mi spustily z očí a já tak začal nepřetržitě vzlykat...tak strašně jsem se ho bál.
,,To je debil." Řekl pohrdavým hlasem. Rána kterou mi hned na to udělil přímo do břicha mě svalila na kolena a já se musel držet abych nezačal brečet ještě víc. Liam má fakt velkou ránu to se musí nechat.
Zrovna zazvonilo takže mě po první raně nechal být.
Naštěstí, i ta jedna rána totiž bolela jak čert.,,Nebudeš si dovolovat Tomlinsone!" Řekl naposledy u dveří a pak se i se svoji partičkou přemístil do třídy.
Já se ho tak strašně bojím..nedokážu se jim postavit můj strach mě ovládá.
Po chvíli stravenou zastavováním svých vlastních vzlyků jsem se zvedl a koukl do teď už tiché chodby, s plánem že se půjdu na záchod opláchnout protože nechci aby mě tak někdo viděl jsem vykročil směr toalety.
,,Tomlinsone co tu děláte do třídy!!" Řekl zase ten chladný hlas momentálně za mými zády. Uh, debil.
Snažil jsem se otočit tak aby neviděl moje uslzenné oči a rychle vklouzl do třídy.

◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇◇

Ahooj, tak jo 3. díl je tu, je o maličko delší ale doufám že se vám bude líbit :) pokud tuto knížku čtete byla bych moc ráda za votes nebo komentáře abych věděla jestli vás to vůbec baví :)

__Barbora__