,,Mami? Jo, jo... jdu domů, já jen měla takový problém..." Povím udejchaná po tom co jsem konečně chytla Adriena, a vzala si svou tašku. Teď jdu domů, a máma mi volala, z důvodu, že jsem nešla nějak dlouho. Položila jsem mobil. Když vytáhnu klíče u mých dveřích spatřím onen květináč. Vzpomněla jsem si na Adriena. Když v tom jsem na sobě ucítila něčí ruku.
,,Agreste, zase mě sleduješ?" Uchechtnu se a otočím se, ale jsem zaražená, protože přede mnou Adrien nestojí. ,,Nathe?"
,,Je smutné, že si automaticky myslíš Adriena." Řekne s trochu smutným úsměvem.
,,Promiň, jen jsem zvyklá, se s ním v poslední době hodně bavit." Zasměju se, ale Nath má kamenný výraz.
,,Musí ti být hrozně." Nasadí chápavý tón, a položí své ruce na mé ramena. ,,Adrien je necitlivý, neromantický, ale hlavně zbrklý."
,,To všechno vím, ale nějak se kvůli tomu hrozně necítím." Dám jeho ruce z mých ramen dolů. ,,Co potřebuješ. Jdi k věci."
,,Vidím, že se ho chceš zbavit, a nedivím se ti. Přece jenom, tě znemožnil, a pak pronesl, že si tě vezme." Nath se mile usměje. ,,Je to parchant."
,,To nemůžu popřít. Ale jestli chceš jen drbat Adrien, tak mi nápiš přes Facebook." Pronesu, a chci jít domů.
,,Ale taky tě chci pozvat do kina." Zaculí se. ,,Marinette, já nejsem jako Adrien. On se s tebou vyspí, a pak tě znovu poníží."
,,Já s ním, ale nic nemám. A do kina nejdu." Na mou odpověď se Nath zamračí.
,,A proč? Adrien tě snad nepustí? Bojíš se ho?" Pronese se smíchem.
,,Ne, protože kino je drahý a já šetřím na vánoce. A ikdyby, já bych se ho nebála, to ty by ses měl bát." Sladce se usměju.
,,Nebojím se ho." řekne Nath, a obejme mě.
,,Nathe, hned mě pusť." Začnu se vrťet.
,,A nebo mě malá Dupain-Cheng kopne?"
,,Ne, proč bych se namáhala?" Zasměju se na celé kolo ,,Stačí abych napsala jednu zprávu jistému blonďákovi, co trpí představou, že jsem jeho. A on budu schopný vraždit." Povím sladkým tónem, a Nath mě pustí.
,,Si docela mrcha..." Pronese jedovatě.
,,Ano, jsem mrcha co si omotala Agresta kolem prstu, a on to oni nepostřehl." Zle se ušklíbnu. ,,Můžeš mu o mě říct co chceš, on bude věřit mě, a ne tobě. Ikdybych mu napsala, že si mě políbil. Uvěří, a tebe udeří." Otočím se na podpatku, a odejdu domů.
Doma si sednu k počítači, vezmu si čokoládu se sušenými kousky malin a oříšků. Zatočím se na své židli, opřu se, zakousnu se do čokolády. Když nad vším tak přemýšlím. Adrien je hezký, vtipný, brání mě, je to dědic velkého jmění, ale hlavně ho furt miluju. Jenže, moje ego mi nedovoluje s ním být, protože už mě jednou odmítl. Ne, já ho nemůžu milovat.
V tom mi pípne zpráva.
Adrien: Marinette, okamžitě jdu k tobě.
Marinette: Proč?
Zobrazeno
Dál už neodepsal.
