Ráno jsem se probudila a jako každý den jsem si sedla na postel a přivítala krásný nový den, plný zázraků a nových šancí: ,,Do prdele s raném! Já chci spát!" Konec vítání a opět zabořím hlavu do polštáře.
,,Marinette! Ráno nemůže za to, že si líná jako psi v kabelkách! Vstaň! Nebo tě dostanu s postele studenou vodou!" Zakřičí můj otec ze zdola.
,,Tati, v tom případě bych si měla najít kabelku. A tou kabelkou je Agrest."
,,Marinette! Vstaň nebo tě fláknu kabelkou tvé matky!"
,,No jo furt." Protočím očima.
,,Mám tě rád holčičko. A teď klusem na snídani!"
***
Zatím co já nebohá studentka, jsem se učila. On, Adrien, ten blbec, byl na sportovním utkání. Vyhl se celému školnímu dni. Povzdechnu si.
,,Ahoj, Marinette. To je doba co jsme se viděli." Přišel za mnou Jack . Ode dne co se mnou, chtěl chodit jsme se neviděli.
,,No, ahoj." Odpovím neochotně.
,,Trávíš s Adrienem, až moc času. Nemyslíš?"
,,A ty zas moc mluvíš." Oznámím mu jedovatě. ,,Adrien je složitější společník. Musíš být ostražitý. Ale svým způsobem, je mi jeho společnost příjemná." Připustím.
,,Nečekal jsem, že mu podlehneš. Myslel jsem, že si silnější osobnost. Zklamala jsi mě. Ale neboj pomůžu ti. Dostat se z drápů, toho fracka, Agresta." Objel mě Jack kolem ramen.
,,Neměl bys to dělat," řeknu bez náznaku emocí. ,,Nějaká divná síla, způsobuje, že vždy když se mě nějaký kluk dotkne. A Adrien není v jiném státě. Tak se z ničeho nic objeví. Já vím je to šílené, ale je to tak. Nechápu jak to jen dělá..." Zamýšlím se. Vážně je na tom něco divného.
,,Pusť ji." Objeví se za námi Adrien, ještě v basketbalovém dresu.
,,Vidíš, Jacku? To není normální." Ukážu na blonďáka. Jack mě z objetí pustí.
,,Jacku, Jacku. Jsem rozumný kluk. A proto udělejme seriózní dohodu. Budeš-li mi šahat na Marinette, tak já si nebudu špinit ruce. Zavolám svého bodyguarda a nechám tě zmrzačit. Mám peníze, s nimi jsem vlastně neporazitelný!"
,,Adriene, klid. Tyhle tvé scény jsou furt dokola. Nebaví mě to. Už nemám chuť to řešit. Už nevyhrožuj." Pronesu smířeným, zlomeným hlasem.
,,Furt dokola? Nudí? Jdi někam, Marinette. To ty teď nebavíš mě. Nejsi schopná pochopit, co mezi námi dvěma je. Chováš se a často mluvíš inteligentně. Ale v tomhle jsi s prominutím, hloupá..." Řekl chladně a otočil se ke mně zády. ,,Dělej si co chceš, je mezi námi konec. Nebo mi snad chceš ještě odpovědět na mou otázku, jestli budeš moje holka? Ta otázka ti však propadne za deset vteřin. Deset, devět, osm..."
Hele, na rovinu. (Mimochodem píšu toto a zároveň se učím tkáně 😅) jsem strašná. V příběhu se rozhoduju o jeho průběhu impulzivně. 😂 Nic nemám nikdy do předu vymyšlený. Mě by to pak nebavilo psát. Protože bych vše věděla a nešokovala, sebe samotnou.😂 #upřímnost
Je možné, že to příští kapitolou ukončím. Ale taky je možné, že budu řešit nějakou kravinu dalších deset kapitol. Mluvím na rovinu😂
Píšu tak jak mě nabádá a baví. Takže uvidíme 😊
Jinak vím, že tahle Story nemá nějaký hluboký a promyšlený děj. Ale mě to baví 💕😂
A koukněte na mou short story: Star
Reklama!😂
Jsem se rozepsala, jestli si to Ty, ano Ty. Přečetl, a nevyjebl se mi na to, děkuju Ti moc!😘
Vaše Jull ✨✨
