Nová Učitelka OPČM (HPFF)

Kámen Mudrců

Pomalu, ale jistě otevřela oči, které opět rychle zavřela, jelikož tam, kde byla, bylo moc světla. Napodruhé oči otevírala se značnou opatrností. Na ošetřovně, jak záhy zjistila, nikdo nebyl a tak se mohla kolem nerušeně rozhlédnout a spatřit kolem své postele hromady sladkostí a přání brzkého uzdravení. Jedna věc na nočním stolku ji však zaujala nejvíce. Byl to obraz, na němž byla nakreslená ona, ležící na nemocničním lůžku, přesně tak jak ležela ještě před pěti minutami.

Natáhla po něm s námahou ruku, moc si chtěla prohlédnout toto pozoruhodné dílo. Na jeho zadní straně bylo věnování. Musela se soustředit, aby svůj zrak zaostřila na onen text. Bylo tam napsáno: Pro mou jedinou kamarádku. D.M.

Profesorku tato jediná věta dohnala k slzám. Věděla, od koho ten obraz byl, o to víc jí to dojalo. Ach Draco, kdybys jen věděl. Natáhla se pro hůlku na svém stole a vykouzlila patrona. Oči se jí rozšířily údivem, když místo své vlaštovky spatřila fretku. Nebylo pochyb o tom, co to symbolizovalo. Přesto po zvířeti poslala vzkaz mladému Malfoyovi. Ani si nevzpomněla, že by mohla někoho informovat o svém stavu. Podívala se na nemocniční hodiny, dle kterých usoudila, že jsou všichni na večeři. Jedním mávnutím hůlky oblečení pro pacienty přeměnila na to své a vydala se za vidinou jídlo do Velké síně.

Když už se blížila ke svému cíli, spatřila běžícího chlapce, při tom jak spatřil svou profesorku, ještě zrychlil, aby ji v dalších sekundách vřele objímal. Opravdu měl rád svou matku, ale ta se k němu vždy chovala odměřeně. Mladší čarodějnice mu objetí oplatila s úsměvem na tváři. Bez pohnutí stáli na chodbě a chlapec si užíval přítomnosti někoho, v koho vložil svou plnou důvěru. Oba si vychutnávali nekončící okamžik a blonďáček ani nevěděl, koho to právě objímá.

Po tvářích jim tekly slzy, slzy štěstí, lásky. Z objetí se chytili za ruce a vydali se, pomalu oteplujícími se, chodbami kouzelného hradu a chlapec vyprávěl. Vyprávěl o všem možném, o svém životě, o dění na hradě, o hodinách, o falešných přátelích i o černovlasém chlapci s jizvou na čele, o jeho marných pokusech spřátelit se s ním, o Halloweenu, o tom, že mu matka s otcem za celý rok poslali jen jeden dopis, o svých problémech. Společně bloudili chodbami vychutnávajíc si společnost toho druhého a mezitím bylo na hradě dokonalé pozdvižení, nikdo nemohl najít profesorku a profesoru Snapeovi chyběl jeden student zmijozelské koleje - Draco. Oni neměli ani tušení, že je někdo hledá, že se děje něco co by nemělo.

Mezitím minuty plynuly a měnily se na hodiny, celý hrad se chystal spát. Celý? Možná na první pohled, jenže pak tu byla trojice nebelvírských a také podivný profesor s fialovým turbanem. Dále tu byla profesorka se zmijozelským chlapcem. Společně se plížili do třetího patra ke Kameni Mudrců.

Draco se dostal k velmi zajímavým informacím, včetně vysvětlení jak se dostat přes tříhlavého psa Chloupka. Proto celou cestu prošli naprosto pokojně. Šachy našli ještě rozbořené a tak nemohlo uplynout moc času, od doby, kdy tu někdo prošel před nimi, což potvrzovalo i tělo zrzka, který byl v bezvědomí. Když se dostali k místnosti s lektvary, našli Hermionu Grangerovou, nebelvírskou dívku, žádný lektvar pro průchod již nebyl a Harry Potter byl vydán na milost či nemilost osudu. Jediná dospělá pozvedla hůlku a namířila ji na zeď, po té zakřičela: „Bombarda maxima!" Exploze zničila zeď a jim se naskytl pohled na hořící tělo muže v turbanu, který se doslova rozpadal pod dotykem chlapce s jizvou. V tu chvíli zlatému triu změnila vzpomínky, aby zapomněli na ni i na Draca, po té společně odešli, ponechali trio osudu, už nehrozilo nebezpečí, vlastně přišli pozdě.

„Všechno se nedá zachránit," poznamenala směrem k chlapci. Měla pravdu, nikdy nemohla zachránit celý svět, ne sama. V následujících dnech se dali všichni do pořádku, a jak se blížil konec roku, rozmohla se nejistá nálada, nikomu se nechtělo odjíždět z jejich druhého domova, z Bradavic. Nakonec školní pohár vyhrál Nebelvír, nebylo se čemu divit i přesto to bylo svým způsobem nespravedlivé vůči zmijozelským, jenže život není spravedlivý. Všichni nasedli do vlaku a rozjeli se vstříc letním prázdninám. Chodbami hradu zavládlo ticho, vypadalo to, jakoby spal. Ve skutečnosti se začal připravovat na další školního roku, jenže to ještě nikdo netušil, co je čeká.

Moc děkuji za všechny votes, komentáře a přidání do seznamů čtení. Ani nevíte, jakou mi děláte radost. Přesto je tu nová kapitola takhle pozdě a je i značně kratší, upřímně nevěděla jsem jak ji napsat, tak doufám, že vás moc nezklamala. Další kapitola bude co nejdříve, ale nic neslibuji, protože nejdříve může být i za měsíc (v mém podání). :D