Jmenuji se Lisa ale všichni mi říkají Bee. Proč? Jednou se pořádal školní koncert, na kterém vystupovali všechny třídy a já jsem hrála včelku. Problém je, že to bylo v primě [první třída na osmiletém gymnáziu] a tak se to se mnou táhne už čtyři roky.
Momentálně jsem tedy v kvartě. Přišli noví prváci a musím říct, že tam není ani jeden hezký kluk.
Tedy...až na jednoho...
******
,,Ahoooj!!" křičeli na mě spolužáci, když jsem vkročila do třídy první školní den.
,,Čau, lidi!!" oplatila jsem jim a nějaké objala. ,,Tak co jaký byly prázky?" zeptala jsem se a usedla do třetí lavice, kde sedím už od primy.
Začali mi odpovídat jak jinak než všichni "jeden přes druhého", proto jsem z toho měla velký prd.
,,A co ty, Bee?" konečně se někdo zeptal i mě.
,,No super! Měla jsem brigádu, takže mám něco vyděláno a jinak prostě freedom!!!" zalhala jsem. Pravda je, že jsem byla u babičky a pomáhala jsem jí...tak nějak obecně s žitím.
Přišla učitelka, takže konec debaty a poslušně stoupnout na pozdrav.
Naše třídní je vážně skvělá! Je ještě mladá, proto není tak suchá jako všechny ostatní učitelky.
Četla nám školní řád a potom na jaký akce budeme jezdit a jak to bude se známkama...nuuudaaa!
,,Už si viděla nový prváky?" zeptala se Kayla, která se mnou sedí už nějakou dobu. Jen jsem záporně zakroutila hlavou a dál se věnovala čmárání jakéhosi obrázku na lavici.
,,... A nebudete čmárat po lavicích ani cokoliv jiného." zaslechla jsem větu, při které jsem se zahrabala více do židle, snažíc se s ní splinout.
Nojoneva...onasitouklízečkaumyje..
,,Příští hodinu vám řeknu něco o vašich studijních průkazech teď máte přestávku." řekla ta obdivovatelka Hello Kitty a odešla ze třídy.
,,Pojď se mnou!" zavelela Kayla a než jsem stačila něco namítnou už mě táhla pryč ze třídy.
,,Kam jdeme?" zeptala jsem se jí.
,,Podívat se na prváky." mrkla na mě. Bůh ví, co tím myslela.
Došly jsme před třídu, kde by údajně měli být. Měli ještě zavřeno, takže musíme počkat.
,,Hele dojdu si zatím na záchod, jo?" řeknu a vydám se vykonat svou životní potřebu.
U umyvadla se samozřejmě nezapomenu prohlédnout v zrcadle a skontroluju si vlasy, které mi ještě před hodinou a půl trčely na všechny strany.
Rozhodnu se vrátit. Jsem zamyšlená sama do sebe, a proto nevnímám kam jdu a jestli do někoho narazím.
Najednou se ocitnu hlavou na něčí hrudi, odkud se samozřejmě odtáhnu. ,,Promiň..." řeknu a vzhlédnu, protože s mojí výškou a výškou dotyčného přede mnou to jinak nejde.
Černé kalhoty, kostkovaná černo bílá košile, pod ní černé tričko, široká ramena, plné srdcovité rty, dvě zelené oči, ze kterých se divým, že ještě stojím a kudrnaté tmavě hnědé vlasy, které mu trochu spadají do obličeje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
[Sic je to černobílí, ale já si vždycky myslím, že to v tý galerii mám a není no...]
Musím vypadat jako blázen, ale to mi je upřímně jedno. Na klukovo tváři se rýsoval úšklebek a jeho zelené smargdy mě zkoumaly stejně tak jako ty moje modré.
,,V pohodě. Byla to moje chyba..." řekl sexy chrapláken, usmál se a já málem spadla na zem. ON MÁ ĎOLÍČKY!!! Zabíte mě někdo!
,,Nebyla! Nedávám pozor..." řekla jsem zahanbeně a sklopila pohled.
,,To já se mám koukat víc dolů..." uchechtl se.
,,Problém s mojí výškou?" hned jsem se zeptala. No a co? Tak jsem malá, se nezblázněte. Ještě pořád nejsem nejmenší!
,,Vůbec." zvedl ruce na obranu a o krok ustoupil. Jen jsem se usmála jeho reakci.
,,Ty jsi z prváku?" zeptám se s úsměvem.
,,Emm jo...?"
,,Jen tak. Vypadáš vyděšeně. To tě ta škola tak polekala? Nebo sis uvědomil, že je konec prázdnin?" zkoušela jsem uvolnit atmosféru, která mezi námi panovala.
,,No...já spíš..." přiklonil se ke mě nejspíš, aby ho nikdo neslyšel, protože se na nás začli lidí divně dívat. ,,...potřebuju na záchod a ještě se tu nevyznám..." řekl potichu a omluvně.
Ach jo... To se mi musí stát po každý?
,,Jo...půjdeš dolu po schodech a... Do leva..." řekla jsem zmateně, protože mě fakt nezajímá, kam chodí kluci močit.
,,Ježíš... Díky moc!" řekl a už pelášil směrem, co jsem ho poslala.
Teď jsem si uvědomila, že jsou úplně na druhý straně. To jsem vždycky tak zmatená, když mám někoho navigovat?
Každopádně, místo toho abych si zase vyčítala, co všechno dělám blbě, jsem se odebrala do třídy a dál to neřešila.
******
Konečně jdeme domů!!!
Myslím že jsem první den zvládla úspěšně a docela dobře. Když neberu ten trapas s tím prvákem.
,,Hele Bee, fakt dík za radu!" ozvalo se za mnou, při čemž mi dal dotyčný ruku na rameno. Ohlédla jsem se a koho to nevidím, že? Kudrnáček se směje spolu s ostatními kluky, nejspíš nový spolužáci, a odchází domů ještě mi mávajíc.
Zamávám mu zpátky, ikdyž trochu váhavě. Zůstává mi jedna otázka v hlavě.
Odkdyvíjaksemiříká???
______________________________________
Ne nebude to jen o Harrym...to bych Louimu neudělala ;D
