I found a Girl

=3=

,,Takže za týden ve čtvrtek píšeme test!" křikl po nás učitel ještě než se mu vytratíme.

No jasně... Hlavně aby tam dal zase nejtěžší příklady jako posledně.

Zvednu se a seběhnu schody jak nejrychleji to umím. Ne, že bych se na to doučování těšila, jen to chci mít už za sebou. Proč musíme mít vždy fyziku v nejvyšším patře, týhle budovy?

Přízemí... Už jen projít dveřmi a...

Stál tam a vyhlížel mě v davu, který se valil do šaten. Když mě spozoroval usmál se a šel blíž ke mě.

,,Ahoj..." řekl na pozdrav a usmál se úsměvem, za který bych mu jednu vlepila.

,,Čau... Přestaň se takhle tvářit..." řeknu, protože je mi to docela nepříjemný.

,,Proč?" nakloní se víc ke mě, ,,Vzrušuje tě to?" zasměje se.

,,Bože... Ty jsi magor..." řeknu mu, ikdyž se neubráním nemalému úsměvu a strčím ho do ramene.

,,Magor, od kterýho potřebuješ pomoct." sebejistota mu teda rozhodně nechybí.

,,Fajn! Můžeme si jít už sednout a začít?" vyštěknu možná až moc nepříjemně.

,,Jistě..." stále s úsměvem odpoví a jde k sedačkám, na které se usazujeme.
Vyndám si sešit a penál. On mě jen pozoruje stále s tím drzým úsměvem na rtech. Nadzvednu nad tím obočím a nechávám to plavat.

,,Takže čemu nerozumíš?" zeptá se, když si chvíli pročítá stránky v sešitě.

,,Eemm, tomuhle..." řeknu, při čemž ukazuji na celý sešit. Vykulí na mě oči.
,,Teorii snad jo ne?" zeptá se.

,,Jo tu se nějak našprtám. Ty příklady jsem myslela..." opravím se.

,,Okay, je to všechno jen o vzorečkách a uvědomění si, co je co." začne vysvětlovat a já ho pozorně poslouchám.

,,Tak třeba tohle." ukáže na výpočty Q (tepla). Ne vážně tomu nerozumím, ale snad budu.

,,Na to je jednoduchý vzoreček..."

******

Po hodině vysvětlování, jsem to už trochu více chápala a snad i něčemu rozuměla, za což jsem byla opravdu moc ráda.

Harry umí vysvětlovat, takže to bylo docela v pohodě. Jen jsme se nedomluvili, co mu za to dám. Už jsme se zvedali, když jsem si na to vzpoměla.

,,Počkej! Co za to?" zeptala jsem se, znovu si sedajíc zpět.

,,Nevím..." dělal, že přemýšlí.

,,Kolik?" zeptám se tedy jednoduše.

,,Nechci peníze!" odsekne. Aha, tak pánovi peníze nevoní.

,,A co teda?" zeptám se už trochu znuděně.

,,O něčem bych věděl..." řekne. Podívám se na něj pohledem 'jako co přesně?' .

Jen se usměje a než stihnu reagovat, jsou mé rty přitisknuty k těm jeho. Dělá si ze mě srandu???

Snažím se od něj odtáhnout. Problém je ten, že je za a) větší než já, za b) je silnější a za c) vliv dlouhé vztahové neaktivity se na mě podepisuje tím způsobem, že je lehké podlehnout jeho měkkým polštářkům, které se jemně otírají o ty mé. Shit!

Ruce, které do teď jemně svíraly mou hlavu, abych nikam nemohla, přemístil na mé boky, mačkajíc je. Své ruce jsem spojila za jeho krkem a tak se dostala k němu trochu výš.

Co to dělám???

Co to do prdele dělám????!!!!

Rychle jsem se odtáhla, když mi vyskočila v hlavě vzpomínka na Susan. Jak mi říkala, spíš jen naznačila, že se jí líbí. Trochu jsem se rozklepala a ještě víc znervózněla.

,,P-promiň... N-neber si to osobně jen... U-už musím jít..." sakra! To koktání je hrozný.

,,Co se děje?" udělal ke mě krok a já couvla.

,,N-n-nic jen... M-musím se u-učit ještě na anglinu a-a mamka p-potřebuje s něčím pomoct... P-promiň..." vzala jsem si tašku a odcházela pryč.

,,Takžeee, se uvidíme zase zítra?" zaptal se, když už jsem k němu byla zády. Váhavě jsem otočila hlavu.

,,A-a-asi..." chtěla jsem říct ne, ale jeho smaragdově zelené oči plné naděje mi prostě nedaly. ,,J-o?" znělo to spíš jako otázka.

,,Se mnou můžeš počítat." usmál se, při čemž se mu objevily ďolíčky ve tvářích. Ať mi tohle nedělá!

Přikývnu a rychle odcházím. V šatně se přezouvám, beru si bundu a  vycházím ze školy a běžím domů.

Netěším se na zítřek!

Tedy... Možná trochu...

______________________________________

Pro mojí meruňkovou Koalku <3