Dnes je krásný den- svítí slunce, je Pátek a mám narozeniny. Usmívám se jako sluníčko, ani netuším, kolik se toho dá podělat za jeden den.
Celý den mám dobrou náladu, vlastně mi ani nevadí, že se se mnou ve třídě nikdo nebaví. Všichni si ze mě utahují, dělají různé kanadské žerty a podobně.
Jsem celý den nabitá energií a pořád držím svůj "amulet", který jsem nesundala od svých 5 let, kdy zemřel táta. Dal mi ho v nemocnici těsně před tím, než zemřel.
Běžím si tak domů a můžu to být jen Já, kdo si nevšimne obrubníku a skácí se někomu pod nohy. Dotyčný mi podá ruku. Přijmu ji, zvednu se a podívám se "zachránci" do obličeje. Málem se mi podlomí nohy a zase bych se skácela, kdyby mě nepodržel. Byl to Lucas z naší třídy. Všechny holky po něm jedou, VŠECHNY z naší třídy (pravděpodobně i Já jestli vám to nedošlo...). On jediný se mi nesměje a taky se mě jednou zastal.
Pousměje se a Já roztaju jako led.
"Příště dávej pozor Sasho, mohla sis ublížit," řekne mile a Já roztaju ještě víc.
"Já, Já, dě - děkuju Luca si, " zčervenám, ale nějak se mi povede se udržet na nohou a DOKONCE se na něj pousmát. Rozloučíme se a Já jdu domů, tentokrát se více soustředím na cestu.
******
"Ahoj mami! Jsem tady! " zavolám z předsíni, vyzuji si boty a běžím do kuchyně, odkud ale slyším dva hlasy.
"Mami-"
Pak spatřím kluka s blond vlasy a co nevidím - má podobný amulet jako Já akorát fialový....
Ahoj :) první kapitola :D chci vás napnout tak končím v téhle části ×D snad se vám líbila a potěší každý hlas i komentář ;)
VeryVavrova
ČTEŠ
Fire Element
FantasyRada (vlastní zkušenost Sashy Hollandové): NIKDY o svých 15 narozeninách nespěchejte domů ze školy a modlete se, aby se NIKDY neobjevil jeden kluk a neodvedl vás do Tábora Elementů (kde je taky jeden kluk s krásnýma modrýma očima, ale to sem nepatř...
