Niara The Wolf

Znovu sama - Kapitola 3.

O dva roky později
-----------------------------
Z pohledu Niary

Bylo krásné ráno a já se probudila, poslední den mojí školy! Řekla jsem si pro sebe a rychle jsem vstala. Je ze mě už dospělá a krásná vlčice. Sněhová srst mi krásně voněla ze včerejší vody. Čenichem jsem otevřela šuplík, vytáhla z něj černou mašly a uvázala si ji na ocas. Elegantně jsem doklusala do kuchyně. ,,Záříš jak sluníčko" usmála se na mě Akira a já se ještě víc usmála. Přinesla na stůl snídani a společně jsme se najedli. ,,Za pár hodim se vrátím, Ahoj" usmála jsem se na Akiru, doběhla na chodbu ke dveřím a vyběhla vem směrem ke škole. Po chvíly jsem doklusala k velké škole, s krásnou bránou, zahradou plnou květin, pár stromů a krásně svěží trávou. Vítání ve světě dospělých mělo být v zahradě na druhé straně školy. Vešla jsem dovnitř, všude byl hluk tak jsem pomalu šla tam kam sem měla jít. Do zahrady. Došla jsem tam akorát včas,
Všichni se usmívaly a začlo výtání..

Po celém tom dni jsem byla hrozně unavená..

Doplazila jsem se po hrozných ale zároveň úžasných 8 hodinách domů.. Ano.. Pravda.. Řekla sem že se vratím za pár hodin.. Ale bohužel to bylo trošiličku na dýl.. Otevřela sem dveře čenichem a pomalu šla do obyváku a ztuhnula sem ve dveřích.. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím.. Akira ležela na zemi na boku a nad ní stál cizí vlk... Nikdy jsem ho tu nevidela.. Byl celý černý.. ,,Mami?.. Kdo to.." Chtěla jsem říct ale přerušil mě ten černý, mohutný vlk. ,,Není tvoje matka.. Vypadni.. Nemáš tu co dělat.."
Řekl a já se skoro rozbrečela.. Skoro po mě  vyskočil aby mě vyhnal a já už utíkala pryč z domu.. Proč se mě Akira nezastala?!.. Tohle je ten nejhorší den mého života.. Už nikdy sem nechtěla zažít to že budu bez rodiny, střechy nad hlavou a hladová.. odešla jsem z města do lesa, lehla si do jemného mechu ke stromu.
Začaly mi stékat z očí slzy.. V tom se to stalo.. Nasála jsem čenichem neznámou vůni a ztuhla jsem.. Byla to silná, vlčí vůně.. Někdo stál na demnou.. Začla jsem se třást a panikařit.. Nejsem tu sama..
,,Jsi moc krásná.. Mladá vlčice.." Řekl potichu, tajemným hlasem do ucha ten kdo stál nad mými zády..  Zatřasla jsem se.. Viděla jsem matné stíny dalších vlků co stály kolem mě.. Smály se.. Ucítila jsem omamnou vůni a stiplavou bolest na mém krku.. Snažila jsem se neusnout z té omamující vůně ale nešlo to.. Usnula jsem..