,,Deanerys, lásko moje... Tahle reč je darovaná tobě a pevně věřím, že mě slyšíš. Když tu nejsi, tak je mé srdce tak prázdné a rozervané na kusy. Tak strašně mi chybíš... Zažili jsme spolu dobré i špatné, ale v mysli mi vyplouvají zatím jen ty dobré věci. Nikdy nezapomenu na náš maturitní večer u televize. Seznámení na chatě. Když jsi mi pomohla v nemocnici s Esmé. Oznámení těhotenství a porod naší malé Driel. Miluji tě tak strašně moc až to bolí. Chci, aby jsi byla tady a obejmula mě. Abych ucítíl tvé rty na mých. Mohl ti prohrabovat vlasy nebo tě pozorovat, jak sladce spíš. Nikdy už neuslyším tvůj smích a už nikdy neuvidím tvoje krásné oči. Neoslavím s tebou výročí, narozeniny nebo Vánoce. Doufám, že na mě a Driel alespoň budeš dohlížet a budeš nás ochraňovat.'' Řekne Legolas rozklepaným hlasem a se slzami tekoucími po jeho tvářích přistoupí k rakvi a vtiskne Deanerys poslední polibek na čelo.
,,Navždy.'' Šeptne a pohladí ji po sněhové bílé tváři.
U téhle části, když jsem to psala, tak jsem neskutečně brečela, protože Deanerys jsem měla neskutečně moc ráda❤️ Navždy v mé Wattpad srdci.
ČTEŠ
Paper Moments ✔️
Short StoryMomenty života Legolase a Beatris, kteří rozhodně v sobě nemají ani kapičku normálnosti. #1 v Povídce - 6.řijna Tohle je třetí díl, tak si prvně přečtěte první dva :)
