~Without you~

2K 76 3
                                    

Alec si už po několikáté nervózně prohrábnul vlasy. Nechtěl vyjít ven. Nechtěl ho potkat. Nechtěl, aby mu musel říct tu "úžasnou" věc, se kterou dobrovolně souhlasil na přání své matky a také pro dobrou pověst své rodiny. Nemohl přece odporovat matce. Zpocené dlaně si otřel o černé kalhoty a podíval se na dveře. Teď nebo nikdy. Otevřel dveře a rychlým krokem se rozešel po chodbě Institutu.

,,Alecu, konečně jsem tě našel! Hledal jsem tě snad všude," řekl Magnus a s úsměvem na tváři se k němu rozešel.

Je to tady... pomyslel si Alec a pohlédl na čaroděje, který se nezadržitelně blížil.

,,Nestalo se něco? Vypadáš vynervovaně. Co se děje?" řekl Magnus, hlasem plným strachu a starosti o Aleca. Ten stál bez hnutí na místě a pohled zabodl do podlahy.

,,Budu mít svatbu!" vyhrkl prudce a zadíval se na Magnuse, očekávajíc jeho reakci. Magnus chvíli zaskočeně koukal, ale potom se usmál.

,,Páni Alecu nejdeš na to nějak rychle? Vždyť jsme spolu ještě ani neměli rande," zasmál se nervózně Magnus a snažil se tak odlehčit napjatou atmosféru, která mezi nimi vznikla.

,,Magnusi, budu si brát Lydii. Spojím naše rody a udělám čest své rodině," Alec se díval do jeho smutných očí.

,,Tak to teda gratuluju..." zamumlal tiše Magnus, snažíc se udržet svoje emoce.

,,Dělám to pro dobro své rodiny," řekl Alec znovu a pozoroval, jak čaroděj zkoumá své prsteny a zamyšleně, možná i zklamaně, uhýbá pohledem, aby se mu nemusel dívat do očí.

,,Možná by si někdy taky mohl myslet sám na sebe a být trochu sobecký. Alecu, copak nevidíš, že děláš přesně to, co chce tvoje matka?" vykřikl Magnus trochu víc nahlas než chtěl a rozhořčeně rozhodil rukama. Tohle Aleca naštvalo.

,,No to snad nemyslíš vážně? Stejně by to mezi námi nefungovalo, nebo ty si myslíš, že ano?!" Magnus ublíženě zvednul pohled, ale potom se napřímil v ramenou a pohlédl Alecovi přímo do očí.

,,Ještě jednou gratuluju," řekl hlasem bez emocí, otočil se a vydal se pryč. ,,Ale jestli mě někdy budeš hledat, už tady nebudu... " Alec vyděšeně pozoroval, jak Magnus odchází. Nezastavil ho. Bylo pozdě.

~~~

Magnus procházel Institutem a všichni se za ním otáčeli. Se slzami v očích se snažil všechny ty rozmazané postavy nevnímat. Když vyšel z budovy, už to nemohl vydržet a otevřel si portál, kterým prošel rovnou k sobě domů. Ani se nerozhlížel a vydal se k baru, kde vzal první lahev, co mu přišla pod ruku. Padl na velký černý gauč a poprvé se napil.

Co se to sakra stalo?! Proč se vždycky musí všechno tak pokazit?

Projednou byl zase šťastný a teď... Znovu se napil a snažio se nevnímat slzy, které se pokoušely dostat ven. Kdy se mu naposledy chtělo brečet? Kdy byl naposledy tak na dně? On ho miloval, tak jako dlouho nikoho. Sice mu to ani jednou neřekl, ale miloval ho. Magnus nevěděl, co má dělat. Lahev postavil na stůl a schoulil se na gauči do klubíčka. Oči ho pálily a první slza mu sjela po tváři a dopadla na jeho ruku. Předseda Mňau ho z dálky pozoroval a nechápal, proč je jeho pán tak smutný. Kocour vyskočil na gauč vedle Magnuse a hlasitě mňauknul. Začal se mu otírat o ruku a dožadoval se větší pozornosti. Magnus se pousmál a natáhl ruku, aby se o ní mohl kocour otřít.

Malec - ShadowhuntersKde žijí příběhy. Začni objevovat