,,Za všechno můžeš ty! Je to tvoje vina!" křičela rozzuřeně žena na malého černovlasého chlapce, který se před ní krčil v koutě. Hlasitě popotahoval a snažil se zadržet slzy, což se mu moc nedařilo.
,,A-ale já jsem nic neudělal, jen jsem chtěl za ostatními a..." zašeptal tiše chlapec a přikrčil se, když se jeho matka opět nadechovala k dalšímu křiku.
,,Kolikrát jsem ti říkala, aby si nevycházel ven z domu?!"
Chlapec na ni z příma pohlédl pronikavýma očima. Matka uhnula pohledem.
,,Všichni si hráli venku!" vykřikl chlapec a rozhořčeně mávnul rukou.
,,Ale hned jak si přišel, tak utekli. A víš proč? Všichni se tě bojí. Jsi zrůda, chápeš. Démon! Tvoje oči vyděsí každého!" žena už to nevydržela a posadila se na dřevěnou lavici, co nejdál od chlapce.
,,Nenávidím tě! Nenávidím... Jsi tak podobný tomu, co mi to udělal. Nenávidím tě!" dlaněmi si zakryla tvář a začala hlasitě vzlykat.
Chlapec se otočil, rozrazil dveře a vyběhl ven. Nevěděl co má dělat. Nemohl za to, jaký je. Jeho očí se bál každý. Žluté pronikavé kočičí oči děsily každého. Všichni mu říkali, že je synem démona, ale on měl přece normálního otce a matku, jako každý jiný. Nechápal to. Běžel tak rychle až ho začalo bodat v boku a sotva popadal dech.
Zastavil se u menšího jezera, které bylo nedaleko lesa. Ani si neuvědomil, že běžel tak daleko. Sehnul se nad vodu a zahleděl se na svůj odraz, který byl trochu nejasný kvůli větru, který tvořil menší vlnky. Žluté oči se odrážely a vypadaly ještě děsivěji, díky černému nebi, které jasně vystihovalo nepříjemnou atmosféru a naznačovalo, že bude brzy pršet. Chlapec už to nevydržel a rozzlobeně, ale zároveň zoufale, se rozmáchl a uhodil do vody, aby se tak nemusel na sebe déle dívat. Vydal se k jednomu z listnatých stromů, které tvořily svými větvemi temný stín. Svezl se podél jednoho kmene na zem. Konečně byl sám. Nikdo mu neříkal, jak moc ho nenávidí nebo jak odporný je. Jeho emoce vyšly na povrch a jemu se po tváři sputily slzy smutku a bolesti.
~~~
Magnus ze spaní nespokojeně zamručel a převalil se na druhou stranu. Oddálil se tak od černovlasého lovce, který v klidu spal. Magnus se mračil a začal zrychleně dýchat. Úzkostlivě sevřel peřinu a v duchu doufal, že jeho noční můra brzy skončí.
~~~
,,To kvůli tobě je mrtvá!" vykřikl muž a nenávistně pohlédl na chlapce, kterého už déle nepovažoval za svého syna a kvůli kterému mu zemřela manželka.
,,Zabila se kvůli tobě! Zrůdo!" muž opět vykřikl a chlapec hlasitě zavzlykal. Byl zdrcený ze ztráty své matky, i když ho nenáviděla a dávala mu to dost jasně najevo, pořád to byla jeho matka.
,,Vypadni! Ať tě tady nevidím! Zavři se nahoru do pokoje a ani nemysli na, že by si z něj vylezl! Rozumíš?!" chlapec vyděšeně přikývl a rozběhl se do pokoje. Zabouchl za sebou dveře a schoval se pod peřinu. Už nechtěl nikoho ani vidět. Po neustávajícím tichém pláči, chlapec vyčerpaně usnul...
Vyděšeně sebou cukl, když ho něčí silné ruce popadly za límec a mrštily s ním o zem. Málem si vyrazil dech, jak tvrdě dopadl. Otec ho popadnul a táhnul ho pryč. Chlapec se snažil bránit a vyprostit se z pevného sevření, ale jeho snaha byla marná. Otec ho dotáhl na kraj jezera. Chytil chlapce pod krkem a ponořil mu hlavu pod vodu. Chlapec to nečekal, ale hned jak se vzpamatoval, snažil se bránit. Nemohl dýchat. Voda mu začala plnit plíce. Měl je jako v ohni. Docházely mu síly.
,,Zabil si svojí matku a zrodil si se z démona. Nikdo tě nebude postrádat. Všichni budou šťastní!" vykřikl muž a začal se šíleně smát. Chlapec zavřel oči.
,,Omlouvám se... Omlouvám se. Omlouvám se!" opakoval si stále v hlavě, i když ani sám nevěděl, za co se omlouvá.
Nic už nemělo cenu. Vzdal to. Ale najednou uslyšel, jak muž za jeho zády vyděšeně vykřikl a pustil ho. Chlapec se okamžitě vynořil nad vodu a lapal po dechu. Snažil se vykašlat zbytek vody, který mu bránil v dýchání. Muž seděl kousek od něj a držel se za ruku, na které se vytvořila ošklivá popálenina. Poté se ale vzpamatoval a opět se vrhnul na chlapce. Ten ale vykřikl a chytil svého otce za ruce, které se ho pokoušely uškrtit. Z chlapcových rukou vyšlehly žářivě modré plamínky a přenesly se na muže. Ten začal křičet, svalil se na zem a snažil se uhasit oheň, který ho pohltil. Nic ale nepomáhalo. Oheň pálil jeho tělo na popel. Ve vzduchu bylo cítit spálené maso a kosti. Po několika minutách hrozného křiku nastalo tíživé ticho. Na zem se začaly snášet první kapky deště. Chlapec ležel vyčerpaně na zemi a těžce oddechoval. Ze zápachu spáleného masa se mu chtělo zvracet, ale pocit, že zabil vlastí rodiče byl horší...
~~~
Magnus se rychle posadil a lapal po dechu. Po celém těle mu stékal studený pot a on měl pocit, že nemůže skoro dýchat, jako by se topil. Roztřeseně si prohrábl vlasy a díval se do tmy před sebou. Proč se mu tohle zdálo zrovna teď, po tak dlouhé době? Vracelo se mu jeho odporné dětství, které nenáviděl.
,,Magnusi? Co se děje?" ozval se vedle něj rozespalý hlas.
,,J-já... Jsem v-v pohodě..." odpověděl roztřeseně Magnus a lehl si zpátky do postele vedle Aleca, který mu nabídl svoji náruč a čaroděj se do ní moc rád zachumlal. Už spolu byli delší dobu a Alec se mu konečně otevřel. Jejich vztah se zdál být konečně dokonalý.
,,Ale no tak. Vidím, že se něco děje," řekl tiše Alec a políbil ho do vlasů.
Magnus jen něco rozmrzele zamumlal do jeho hrudi a neměl se k odpovědi. Alec si jen tiše povzdechl. Magnus mu nechtěl vyprávět detaily o svém dětství, i když už mu něco naznačil. Alec hladil Magnuse po zádech a čekal až se uklidní natolik, aby mohl mluvit.
,,J-já... Měl jsem noční můru," šeptl po chvíli čaroděj a lehce se od Aleca odtáhl.
,,Chceš si o tom promluvit?" zeptal se starostlivě Alec a dlaň položil na Magnusovu tvář. Magnus se o jeho dlaň opřel a zadíval se do jeho očí, které ho vždy uklidňovaly.
,,Z-zdálo se mi o otci a o matce a-a o mém dětství... Vždyť víš co se-" Alec ho umlčel polibkem a na rty.
,,Víš, že o tom nemusíš mluvit, jestli nechceš," Magnus přikývl a Alec ho sevřel v náruči pevněji.
,,Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo," zašeptal Magnus a políbil Aleca.
,,Víš, že bych mohl říct to samé?" řekl Alec s úsměvem na rtech.
,,Samozřejmě, že to vím," ušklíbl se čaroděj.
Alec se zahleděl do kočičích očí, které se ve tmě leskly a svítily.
,,Máš nádherné oči," řekl Alec a palcem pohladil Magnusovu tvář.
Magnus byl trochu zaskočený, ale snažil se tvářit vyrovnaně. Do očí se mu nahrnuly slzy, které se snažil zuřivým mrkáním zahnat. Tohle mu ještě nikdo neřekl. Skočil Alecovi kolem krku a vrhnul se na jeho rty. Alec překvapeně zamrkal a málem spadl z postele. Objal Magnuse kolem boků a do polibku se pousmál.
,,Miluju tě," zašeptal Magnus.
,,Taky tě miluju. "
