Magnus měl zrovna v plánu si udělat čaj, když v tom uslyšel, jak se zabouchly vchodové dveře. Hned poznal, kdo to je. I se svým oblíbeným hrnečkem v ruce vyrazil Alexandrovi naproti.
,,Ahoj, tak jak to dneska šlo?"
Alec neodpověděl, jen prošel okolo Magnuse do kuchyně, kde si vzal z poličky skleničku a napustil si do ní vodu. Měl naštvaný výraz a očividně nebyl zrovna v pozitivní náladě.
,,Alecu? Co se děje? Stalo se něco?"
,,Co se děje? Všechno! Našli se další mrtví Lovci, rodiče se zase hádají a tentokrát u toho byl i Max a všechno slyšel! Už nevím, co mám dělat dřív!"
Magnus sebou polekaně cukl, když Alec začal křičet. Až tak špatné to rozhodně nečekal. Málokdy se stávalo, že by Alec takhle vyšiloval. Nesnášel, když se hádali a hlavně když Alec křičel...
,,Alecu, hlavně se uklidni, nějak se to vyřeší a spolu to určitě-"
,,Nic se nevyřeší! Víš, kvůli čemu se hádali?! Kvůli nám! Protože jsi Podsvěťan a ještě ke všemu muž! Všechno je to tvoje vina! Lituju té svatby! Měl jsem si vzít Lydii a všechno by bylo v pořádku! Kvůli tomuhle se mi rozpadá rodina. Vždyť ani nevíme, jestli nám to vydrží. Ty jsi nesmrtelný. Co když tě začnu nudit? Lituju toho, že jsem tě kdy potkal..."
Než si Alec uvědomil, co vlastně řekl, místností se rozlehl zvuk tříštícího hrnečku, který vypadl Magnusovi z ruky. Alec se na čaroděje vyděšeně podíval a začal k němu natahovat ruce, aby se mu mohl omluvit za to, co udělal. Magnus ale o několik kroků couvl dozadu a objal se rukama, jako kdyby se chtěl chránit.
,,Magsi, omlouvám se. Nevěděl jsem, co říkám. Byl jsem naštvaný a-a je toho poslední dobou moc a-"
Alec ani nestihl dokončit větu a Magnus se rozběhl do ložnice a vzápětí vběhl do koupelny, kde zabouchl dveře a zamkl. Z očí se mu spustily slzy, které se snažil zadržet co nejdéle a měl co dělat, aby nezačal vzlykat nahlas. Sjel podél dveří na podlahu a schoval si tvář do dlaní. Tohle od Aleca nečekal.
,,Magsi, prosím otevři! Omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo. Prosím, moc mě to mrzí..."
Alec bouchal na dveře, ale Magnus nereagoval. Jak mu to mohl Alec udělat? Po tom, co se jim poslední dobou dělo: Valentýn, Pohár smrti, Vílí královna, Sebastian, jeho minulost, rodiče...
Už toho bylo moc. Chápal, že Alec už to nezvládá. Ale co on sám? Taky toho měl dost. Pořád ho trápily noční můry, ve kterých se mu neustále předhazovala smrt jeho rodičů, do toho se bouřili Podsvěťané a teď ještě Alec... Měli by si vzájemně pomáhat a ne si takhle ubližovat.
,,Magnusi, miluju tě, prosím..."
,,Vypadni!" vykřikl Magnus zlomeným a roztřeseným hlasem. Rozvzlykal se ještě víc. Horké slzy mu stékaly po tvářích a byly k nezastavení.
,,Magnusi-"
,,Říkám vypadni!" vykřikl znovu Magnus a svojí magií prudce rozrazil vchodové dveře.
,,Dobře, pokud si to přeješ..."
Alec vstal. Po tvářích mu také začaly stékat slzy a litoval těch hrozných slov, která řekl. Věděl, že to nebyla pravda. Jen si potřeboval vybít vztek a schytal to bohužel Magnus. Nejradši by si jednu vrazil.
Když opouštěl vchodové dveře, ještě jednou se ohlédl.
Tohle se nemělo stát...
~~~
Magnus už dobrou hodinu seděl na podlaze v koupelně a brečel. Takhle se naposledy cítil, když ho odkopla Camille. Bolelo to. Tak moc to bolelo, ale přesto Aleca stále miloval. I když mu takhle ublížil.
Na dveře koupelny se ozvalo zaškrábání, které hned následovalo žalostné zamňoukání. Magnus hlasitě popotáhl a mávnutím ruky dveře odemkl a otevřel. Předseda Mňau se vřítil do koupelny a začal do Magnuse šťouchat čumáčkem.
,,Alespoň ty's mi tu zůstal..." řekl tiše čaroděj a smutně se na kocoura usmál. S námahou se zvedl a vydal se uklidit ten nepořádek, co nepochybně zůstal v kuchyni po jejich hádce. Opřel se o rám dveří a povzdychl si. Co se to jenom poslední dobou děje?
~~~
Druhý den ráno se Alec procházel chodbami Institutu a přemýšlel nad tím, jak napravit to, co udělal. Tak se do toho zabral, že si ani nevšiml své sestry, která běžela za ním.
,,Alecu! Máme problém. Na pobřeží se otevřel portál a je plný démonů. Musíme s tím něco udělat. Potřebujeme čaroděje, aby portál uzavřel. Potřebujeme pomoc!" vyhrkla Izzy, ale zarazila se. Podívala se na bratra zvláštním výrazem.
,,Stalo se něco? Jsi v pohodě? Je Magnus v pořádku?" vyhrkla tak rychle, že Alec měl malém problém jí pořádně rozumět.
,,Pohádali jsme se. Nebo spíš já jsem mu řekl pár hnusných věcí, protože jsem byl vynervovaný z rodičů. Řekl jsem mu strašné věci a pochybuju, že by mě teď chtěl vidět," odpověděl Alec a cítil, jak se mu do očí znovu tlačí slzy. Jako by jich za celou noc neproplakal dost.
,,Oh, Alecu..." Izzy svého bratra objala a on jí zabořil obličej do vlasů.
,,Nevím, co mám dělat Izzy..."
,,To se vyřeší. Vždyť se stále oba milujete. Každý se někdy pohádá. Jinak by to ani nebyl vztah. Uvidíš, bude to v pohodě," řekla Isabella a lehce se pousmála.
,,Ale teď potřebujeme jeho pomoc. Jestli mu nedáš vědět ty, tak to udělám já," řekla Izzy a lehce se zamračila.
,,Udělej to prosím, myslím, že já na to teď nemám odvahu," Alec tiše popotáhl a vymanil se ze sevření své sestry.
,,Jdu se připravit, za chvíli vyrážíme. Dej prosím vědět i ostatním..."
~~~
Magnus si přečetl zprávu od Izzy. Váhal. I když ho žádala o pomoc nevěděl, co dělat. Nakonec se rozhodl. Půjde.
Vzal si na sebe černou bundu, na které byly na ramenou kovové cvočky a upravil si vlasy, zkontroval make-up, který stejně moc nepomáhal. Ještě se rozhlédl po bytě, poté se zhluboka nadechl a otevřel si portál na místo, které mu Isabella poslala.
Lovci už na něj čekali. Všichni vypadali dost nervózně. Magnus se zhluboka nadechl a vyrazil za Izzy, Clary, Jacem a Alecem. Při pohledu na Aleca se mu zase vehnaly slzy do očí. Rychle zamrkal, aby je rozehnal, ale nemělo to skoro žádný účinek. Hlavně ať už to má z krku.
,,Jsem tady. Ať už to máme za sebou, chci odsud co nejdřív pryč," pronesl Magnus tichým hlasem a vydal se směrem k trhlině, která už z dálky vydávala zářivě oranžové světlo.
Alec jen smutně svěsil hlavu, když pozoroval Magnuse, jak se vzdaluje. Vypadal unaveně a ani make-up nedokázal zakrýt černé kruhy pod očima. Tohle byla jeho vina. Magnus si tohle nezasloužil.
Alec si zkontroloval toulec se šípy a luk v ruce stisknul ještě pevněji. Až to všechno skončí, musí si s Magnusem promluvit a omluvit se mu. Podíval se po ostatních a kývnul hlavou. Všichni vyrazili vpřed.
~Konec první části~
