Ale pak už jsem to věděl. Jednoho dne se stalo něco zvláštního. Seděli jsme zase na tom schodku a ona ke mně natáhla ruku s tabulkou čokolády. A pak promluvila. Bylo to jako zázrak, i když řekla jen: " Chceš kousek?" Dala mi čokoládu! Zmohl jsem se jen na : "Jistě." A ona se na mě usmála.
ČTEŠ
Čokoláda
RomanceJsem živý důkaz, že princové na bílých koních ještě nevymřeli! Nojo, blbej vtip, koně nemám.
