Čekal jsem na ni s čokoládou v ruce. Hned, jak ji uviděla, znejistěla. Bylo zvykem, že čokoládu nosí ona. Já si vzal vždy jen ždibek. Přistoupila až ke mně. Nejdřív šla váhavě, ale pak jí krok znejistěl a ona skoro běžela. Nahodil jsem svůj oslnivý úsměv a zeptal se jí: " Chceš kousek?" První věta, kterou mi řekla a ona si to moc dobře uvědomovala. Objala mě kolem krku a přitiskla svý rty na mý. Voněla jako čokoláda.
ČTEŠ
Čokoláda
RomanceJsem živý důkaz, že princové na bílých koních ještě nevymřeli! Nojo, blbej vtip, koně nemám.
