Láska na první roli

Kapitola I - Seznámení

Naruto- sasakolkova (tučně)
Itachi-Shikamazu (norm.)

„Tsunade-sama slibuju že vystoupení bude v naprostém pořádku. Jen potřebuji svolení ke konkurzu. Sháním někoho na jednu roli. Mohli bychom?”

„Koho by jste si představoval, pane Uchiho? Co já vím, máte členů dost,” zeptala se mě postarší blond dáma, která však na svůj věk rozhodně nevypadala.

„Nějakého prváka. Jinak už máme všechny věkové kategorie. Chtěl bych to posunout na další úroveň a zároveň zapojit všechny věkové kategorie, jenž mi budou k dispozici.“

„Dobře. Hádám, že vám to mohu s klidem svěřit. Ráda bych byla znovu svědkem vašeho dalšího úspěšného vystoupení.”

Uklonil jsem se a odešel.
Cestou na svou kolej jsem vyvěsil letáky. Snad někdo přijde.
Začalo zvonit. Pomalinku jsem se přesouval na svou kolej. Sem tam jsem potkal nějakou partičku holek co začli ječet a přiblble se usmívat a sem tam jsem potkal skupiny kluků co si o sobě mysleli jak jsou stylový.
No to je teda výhra tahle střední.
Kdo tohle vymyslel spojit výšku a střední.
Dal jsem na nástěnku poslední upoutávku a jal jsem upozornit spolužáky, že konkurz se bude konat.

Procházel jsem se po chodbách své nové školy.
Všechno se mi zdálo příliš nové a obrovské, až moc na někoho takového jako jsem já.
Šel jsem tudy už po několikáté a pořád mě to nepřestává udivovat.
Zastavil jsem se před nástěnkou a hledal tam něco zajímavého. Nabídka práce, upoutávky na různé akce a bary... nic. Až potom mi pohled padl na stručnou pozvánku na konkurz do divadelní hry. Prý hledají prváky. A já jsem? Prvák! To bych mohl zkusit, třeba by se mi to i povedlo a vzali mě. Sice nenapsali, co za hru to je, ale to je víceméně stejně jedno. Mrknul jsem se na čas. Dnes ve čtyři. To je za hodinu. Rychle jsem se ještě vydal do pokoje odnést si věci. Pak se vydal k místu, kde se to má konat. Ještě mám pár minut k dobru. Za chvilku tam přišlo ještě několik lidí. Začínal jsem být nervózní...

V určené datum a čas sedím před pódiem i s poznámkovým blokem a s pozdějšími přihláškami do našeho klubu.
Kouknul jsem se na hodinky. Ještě pět minut.

„Už jsem tady Itachi, sorry.”
O

zval se prázdnou místností můj parťák.

„Ahoj Kisame. Tady máš papíry jdu jim dát pořadový čísla, scénáře a začnem.”

Pokýval mi na souhlas. Já šel mezitím do naší čekárny pro uchazeče. Bylo tu pěkných pár na pohled sympatických osobností. Byl jsem rád. Dříve jsme neměli takový... Zájem.

„Tak jo lidi. Jsem Uchiha Itachi a v tomhle klubu jsem něco jako prezident, nebo předseda. Moc si na to nehrajeme. Ovšem jsem hlavně jeden z těch, kteří vás budou hodnotit a ten nejlepší z vás se bude účastnit role ve hře, kterou plánujeme už pěkných pár týdnů. Ostatní se samozřejmě k nám mohou přidat, ovšem máme jen jednu hlavní roli.”

Mezitím co jsem se představoval, mě konečně napadlo rozdat ty papíry.
Do oka mi padl jeden blonďatý prcek. Pro sebe se usměju. Vypadal nervózně, ale zároveň tak nějak nadšeně. Taky jsem takový byl.

„Dobrá nějaké otázky?”

Nikdo se neozval.