Láska na první roli

Kapitola III

,,No... hrával jsem divadlo, ale to už víš. Hraní je vlastně to jediné, co mi celkem jde. Nemám žádné jiné zvláštní koníčky a celkově jsem fakt nudný člověk..." Bravo, můj nejlepší popis.

Itachi se uchechtne.

,,Hodně stručný, fakt, že jo..." poznamená. ,,Nebude ti dělat problém hrat ženskou roli. S tvým hlasem a tváří nebude problém, spíš myslím, jestli se s tím psychicky vyrovnáváš..."

Zarazím se. ,,Chceš mi snad naznačit, že vypadám jako holka?!" Vyjeknu rozčileně.

,,No, vlastně jo..." pokrčí rameny nezúčastněně.

Uklidním se. ,,Nechápu, proč si to všichni myslí... Totiž moje předchozí role byly taky dívčí," přiznám potichu.

,,Zajímavé... ale asi si nikdy nemusel políbit kluka, co?"

,,Vlastně nikoho" zašeptám nesměle.

Na to je chvilku ticho.

,,To si děláš srandu, ne? Kdybych to věděl, tak ti o tom ani neříkám... Tohle si vážně nemusel. Ani by mě nenapadlo, že tě žádná holka ještě nikdy nepolíbila... Myslel jsem, že ty si takový typ, po kterém všechny jedou." Řekne překvapeně.

Já jen zavrtím hlavou.

,,Mrzí mě, že to bylo součástí role..." náhle se jeho hlas ozve mnohem blíž. ,,Co kdybychom to napravili?"

Přisedl jsem si blíž a jemně jsem ho kousl do ucha.
Úplně se vylekal a odskočil.
„Itachi?” Vyvalil na mě ty jeho modrý kukadla a ještě byl úplně ceý rudý, že byl jako jahoda.
„Promiň…” pronesu jen.
Trochu jsem se vzdálil. Jen trochu, aby jsem měl jistotu, že mi neuteče.

„Chceš se ty na něco zeptat?” zeptal jsem se jako by se nic nestalo.

„No... Co mi o sobě povíš ty?”

„Jsem Uchiha... Záliby jsou hraní, kytara a čmárání.
Nesnáším navazování kontaktů, ale dobře celkem v pohodě vycházím s přáteli a rodinou.
A mimochodem, jsem gay.”
Napil jsem se svýho nápoje očekávaje reakci. Miloval jsem, jak to většinu lidí odradilo. Jakoby to byla nemoc.

Tohle jsem vážně nečekal. Na chvilku jsem se zamyslel. Proto mu nevadilo, zajít v té hře až tak daleko... asi je na to zvyklý. Nijak mi to nevadilo, nebyl důvod, nejsem homofóbní.

,,Aha a co kreslíš?” Zeptám se jednoduše.

,,Tobě to nevadí?” Tvářil se zamyšleně.

,,Nevím, proč by mělo...” pokrčím rameny.

,,Neříkáš to jen tak?”

,,Ne, navíc je to tvoje věc.” V duchu ještě dodám: A tvého přítele.

Itachi se asi rozhodl to dál nerozebírat a změnil téma.
,,Ptal ses, co kreslím... prakticky všechno, ale většinou portréty. Tak mě napadá, mohl bych tě někdy zkusit namalovat?”

Zarazím se. On mě chce nakreslit?! No... vlastně proč ne? Sice se chová občas trochu divně, ale je fajn.
,,Klidně můžeš.” kývnu.

,,Tak fajn, hodilo by se ti to zítra?”

,,Jo, ale až po vyučování. A Itachi-senpai?” Zvědavost mi nedala a prostě se musím zeptat...
,,Jenom Itachi.” napomene mě.