Láska na první roli

Kapitola II

Itachi - norm. písmo
Naruto - tuč. písmo

Nedával jsem to na sobě znát ale byl jsem natěšený jak blecha číhající na bernardýna.

„Zahrajeme scénu kde Romeo zjistí že je Julie jakoby mrtvá a dál,dál a dál. Neboj Tsunade u divadla vydrží maximálně deser minut.”
Pokusil jsem se o něco jako je úsměv a odtáhl jsem ho do mé tajné zkušebny.

„Tsunade tu je za hodinu tak to musíme řádně nacvičit. Jo a mimochodem, vynikáme improvizací.”
Dal jsem mu blok s poznámkami a i s nějakým textem a začali jsme nacvičovat.
Musel jsem uznat že se doopravdy snažil a jeho hlas byl příjemný, libý. Jenže pořád to nebylo na vítězství.

„Naruto?”

„Jop? Udělal jsem něco špatně?”

„Máme ještě čtvrt hodiny. Doběhnu pro něco k pití a mezitím chci, aby sis něco rozmyslel...” špitnu jeho směrem bez emocí, i když v žaludek jsem měl až v krku kvůli nervům.

„Můžu tě uprostřed scény políbit?”

Koukal se na mě jak na vola.

„Myslím... Jako poslední polibek. Vím, že je to možná zvláštní, ale i když jsi tak šikovný, ne vše se dá vyjádřit slovy. Tak... Jdu pro to pití tak se zatím rozmysli. Neboj budu tvoje rozhodnutí respektovat.”

A s tím jsem se rozeběhl pro občerstvení.

Políbit... pořád mi úplně nedocházel význam těch slov. I když pro herce je to asi normální... políbit kluka. Jenže pro mne by to bylo vůbec poprvé.

Ne, že bych měl něco proti Itachimu, ale prostě bylo by to zvláštní... Být poprvé políben klukem a ještě ke všemu v roli. No, ale zase na druhou stranu to navrhl nejspíš, abychom měli větší šance, protože Kisame tak nějak nevypadal, že by něco podobného udělal, ale to Itachi vlastně taky ne.

Nebyl jsem si úplně jistý, ale vždyť to bude jen taková ta dětská pusa, takže to zas tak nevadí. Ehm... snad. Každopádně to udělám. Párkrát to nějak vydržím.

Za chvilku se vrátil Itachi i s pitím. Prvně mi ho podal a sám napil, asi čekal až začnu sám.

,,No, ehm... já teda souhlasím," téměř zašeptám a sklopím hlavu.

,,Vážně? To jsem nečekal... Každopádně je to příjemné překvapení. Jsem rád, že jsi toho ochoten udělat tolik," poznamená.

Jenom mlčky pokývu hlavou.

,,Naruto..." osloví mě. Odlepím oči od země a opatrně je zvednu. Itachi není na místě, kde byl předtím. Ne, on je těsně přede mnou. Mezi náma je minimální prostor... A pak už ani ten ne.

Polibek trval sotva pár vteřin a když se černovlásek odtáhl, zadíval se mi do očí.

,,Tohle tam udělám, jo?" Provokativně se zašklebil, když viděl jak jsem z toho v šoku. Pak mě poplácal po tváři.

,,Tak co? Jdeme, ne?" šklebí se pořád.

Trochu se sesbírám a normálně odpovím.