Podruhé jiný život

Prolog

  Píše se rok 1751. Tento rok je to poprvé, co jí uviděl. Uviděl tu nádhernou dívku s černými vlasy, které měla sčesané do složitého účesu. Její modré oči, které přecházely do zelena a oranžova ho uchvátily. Hezčí dívku v životě neviděl.
  Jen byla smutná. Ale ikdyž měla ty smutné oči, pořád byly nádherné.
Sem přišel za jiným účelem, na který úplně zapomněl hned po tom, co tu krásku spatřil.
  Neustále na ní hleděl a pocítil něco, co mu nebylo známo. Ale tušil, co to může být. Věděl, jak to zjistí. Stačí jen, aby se usmála. Jediný úsměv, po kterém zjistí, jestli je to to, co si myslí.
  Pokud to tak ovšem bude, bude vyhoštěn.
  Ona si však všimla, že na ní hledí nějaký mladík a nepatrně se na něj pousmála. V tu chvíli se ale něco stalo.       Jako by se čas úplně zastavil.
  Věděl, že právě něco cítil. Že právě v tomto okamžiku se objevily pocity, které nikdy neměl a ani nemohl mít.
Šel k té dívce, aby mohl zase zakusit pocit. Jakýkoliv.
  Než k ní stačil dojít, objevil se před ním jeho přítel a ihned ho vedl pryč.     Moc dobře věděl, co se právě stane.
Věděl, že tu zůstane navěky. Že ji budou muset zabít a on se bude navždy toulat po této zemi. A to vše jen kvůli pocitu. Pocitu, který stejně hned zmizel v těm moment, co ji opustil. V ten moment, co on ji byl donucen opustit a ona opustila tento svět.