Love That Wasn't Supposed To Be

Těžké vysvětlování

Dívala se mi do očí a ticho se stále prodlužovalo. Miluju tě. Znělo mi to pořád v hlavě. Netušila jsem, co říct. Jestli jí mám vysvětlit, že si nejsem jistá nebo jí lhát. Obojí by jí zranilo. A tak jsem tam jen stála a oči se mi pomalu plnily slzami. Pozorovala mě a úsměv ji pomalu mizel ze rtů. Pustila mě, sklopila hlavu a odešla. Nechala mě tam stát samotnou. Sedla jsem si na zem, opřela se o zeď a tupě zírala před sebe. Byla jsem tak zmatená. Vždyť se známe sotva pár dní. Nemůže to cítit. Prostě nemůže. Na to je moc brzo. Ani já to necítím. Nebo jo? Nevím! Mám strach, že ode mě odejde. Ale co.. Udělala jsem si to sama.

Zvedla jsem se ze země. Už mi bylo i jedno, že se strašně klepu zimou. Opustila jsem balkón a šla pomalu do ložnice. Spala. Je tak nádherná, ale takhle to nejde. Nechci jí ubližovat. Sebrala jsem svoje věci a šla se převléct do koupelny. Vypadala jsem strašně. Pytle pod očima a prázdný pohled. Rychle jsem zčísla vlasy, naposled se na ní podívala a odešla.

Byly asi 4 hodiny ráno a já bloudila po městě. První autobus mi jede až v půl sedmé, tak jsem si sedla na nádraží a přemýšlela. Přemýšlela jsem o nás a o tom co mi řekla. Chyběla mi. Celou noc jsem strávila tupým zíráním před sebe. Myslela jsem na ní. Na to, jak nám spolu bylo dobře. Jenže já odešla a už se nemůžu vrátit. Nebo možná nechci. Věděla jsem, že už není cesty zpět. Koukla jsem na hodiny, protože se už rozednívalo. Bylo půl 7. Vyhrabala jsem poslední drobáky z kapsy a doufala jsem, že mi to bude stačit. Jenže najednou mi zazvonil telefon.. Ally. Típla jsem to a vypla jsem ho. Takhle už mě to nebude tolik bolet. Zapálila jsem si poslední cigaretu a čekala na autobus.

Už jsem seděla na sedadle a autobus vyjížděl. Vyndala jsem sluchátka a pustila si TNBHD. Naposledy jsem se podívala z okna a nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Stála na konci nádraží a rozhlížela se. Neviděla mě. Něco mi káplo na obrazovku telefonu. A znova. A další kapka. Rozplakala jsem se. Bylo mi tak mizerně. Ublížila jsem jí a nezasloužím si ji. Bude lepší, když mezi náma přeruším veškerý kontakt. Pomalu jsem se uklidnila a usnula.

Potichu jsem odemkla abych nikoho nevzbudila a zavřela se do koupelny. Potřebovala jsem horkou sprchu. Byla jsem promrzlá až na kost. Svlékla jsem se a nechala po sobě stékat proud horké vody. Hned jak jsem se převlékla do čistého prádla, šla jsem si lehnout. Přecijen jsem celou noc nespala a bylo teprve půl 9. Ještě než jsem usnula, zapla jsem si telefon. Měla jsem tam 8 zmeškaných hovorů a 15 zpráv od Ally. Zavřela jsem oči a pomalu se nadechla, než jsem rozklikla ty zprávy. Při výdechu jsem zadala heslo a naskytl se mi pohled na 'pár' nehezkých smsek.

,,Zoe kde jsi?'' začalo to klidně.
,,Prosím zvedni to''

,,ZOE sakra je půl 5 ráno, můžeš mi říct kde jsi??''
,,DOPRDELE ZOE KOUKEJ MI OKAMŽITĚ ZAVOLAT!!!''

,,Dobře jak chceš, volám policii a vyhlásím po tobě pátrání.''
,,Prosím nenuť mě k tomu.. Mám o tebe strach'' takhle to pokračovalo až na poslední dvě zprávy.

,,NECHÁPU JAK JSI MI TO MOHLA UDĚLAT! JEN TAK SI ODEJÍT UPROSTŘED NOCI A ANI NENECHAT VZKAZ!! NENÁVIDÍM TĚ.'' píchlo mě u srdce.

,,Miluju tě.. vrať se mi prosím.'' podruhý. Tohle tak bolí. Ale poslední zpráva je v půl 7, takže už se na to asi vykašlala. Snad rychle zapomene. Dala jsem si mobil na noční stolek a usnula.

Pondělí ráno

Bože zase škola. Rychle jsem se oblíkla, ani jsem se nemalovala a hned jsem šla. Neměla jsem na to náladu ani čas. Doběhla jsem k zastávce, zapálila si cígo a opět čekala na autobus. Připomnělo mi to tu sobotní noc. Připomnělo mi to Ally. Ne ne ne.. Nesmím na ní myslet. Když přijel autobus, naposledy jsem si potáhla a odhodila nedopalek. Vyndala jsem sluchátka a zaposlouchala se do textů písniček. Tentokrát mi hrála kapela Papa Roach.

I need you, right here by my side
You're everything I'm not in my life

Proč mi jí to všechno musí připomínat sakra? Takhle na ní nikdy nezapomenu.. Vlastně jako by se dalo na ní zapomenout. Přeskočila jsem písničku a čekala než dojedu na nádraží.

7:30

Vystoupila jsem a rozhlédla se po nádraží. Možná jsem chtěla aby tam byla, ale nikdo nikde nebyl. Ignorovala jsem to a vydala se do školy. Potkala jsem pár spolužáků a učitelů, ale v parku byla ta nejdůležitější. Vic mi tak chyběla.

,,Vic!'' zakřičela jsem a rozeběhla se naproti ní.
,,Můj bože Zoe! Chybělas mi.'' objala mě a nabídla mi cigaretu.
,,Dík zlato. Jak ses měla?'' zapálila jsem si.

,,Ježiš ani mi nemluv. Matka mě zase seřvala za známky, takže jsem se musela celej víkend učit. Ale je pravda, že jsme se v pátek večer slušně opili. Akorát tam byl i.. No ty víš kdo (to je jak kdyby mluvila o Voldemortovi :D).'' její ex. Hnusně jí odkopl a den na to si našel jinou. Myslím si, že to s ní táhnul už když chodil s Vic.
,,Ou.. A dobrý?'' vím jak po tom rozchodu vypadala. Musela jsem se ujistit, že je v pohodě.
,,Jo, byl tam i s tou jeho, ale já je ignorovala. A co ty?'' usmála se.
,,No tenhle víkend byl celkem nudnej.'' nechci aby to věděla. Přecijen o mně a o Ally nikdo nevěděl a už to skončilo, tak se to ani nikdo nedozví.
,,Aha, tak to je škoda. Nepůjdem už?'' přikývla jsem a vyšly jsme do školy.

Den utíkal mega pomalu a já už chtěla aby byl konec. Zbývaly poslední dvě hodiny, tak jsem si vzala opět sluchátka, položila hlavu na lavici a usnula. Vzbudilo mě až poslední zvonění.

,,Tys toho o víkendu moc nenaspala co?'' zasmála se Vic a já s ní.

Rozloučily jsme se a já odešla na busák. Bylo půl 4 a mně to jede přesně za hodinu takže jsem šla pomalým tempem a ve čtvrt na 5 jsem tam došla. Stoupla jsem si k zastávce a pořád se nervozně ohlížela. Co když přijde? Co jí řeknu?

,,Doprdele..'' řekla jsem si pro sebe a začla odcházet. Ally se ke mně rozeběhla a chytla mě za rameno.
,,Kam si myslíš, že jdeš?!'' vypadala naštvaně a zároveň zoufale.

,,Já.. no.. nemám teď čas, promiň.'' otočila jsem se, zavřela jsem oči a začala pomalu odcházet.

,,Co mi to děláš..?'' šeptla abych to slyšela jen já. Zastavila jsem se a sklonila hlavu.

,,Měla bys na mě zapomenout Ally.'' oči se jí naplnily slzama ,,My dvě nemůžeme být spolu.''

,,Jak tohle sakra můžeš říct?!'' zvýšila hlas. Zhluboka jsem se nadechla, přistoupila k ní blíž a políbila jí.
,,Měj se..'' řekla jsem klidným hlasem a odkráčela pryč. Ona tam jen stála a ani se nehla. Po tváři se jí kutálely slzy.
,,NENÁVIDÍM TĚ!!'' zakřičela přes celé nádraží. Bylo to jako rána pěstí přímo do břicha. Ale bude to tak lepší pro nás obě. Sbohem Ally.. Milu... Počkat. Zůstala jsem stát na místě. Já jí miluju. Usmála jsem se. Chtěla jsem se k ní vrátit, ale ona tam už nebyla. Co jsem to provedla..?

==========================

Takže po meega dlouhý době je tu další díl. Stejně to nejspíš už ani nikdo nečte, ale i tak doufám, že se někdo najde a že se vám to bude líbit. Koukám, že Zoe vůbec neví co chce :D Za tohle bych jí namlátila.. Každopádně pokud se vám to líbí, zanechejte komentář nebo vote abych věděla jestli má cenu pokračovat :)