...probudila jsem se doma? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Kolem mě pípaly strojíky jako v nemocnici, ale koukaly se na mě mé fotky, plyšáci, moje skříň a hlavně moji rodiče, Sebínek, Kristýnka, Jimík, babička a děda. Neotevřela jsem moc oči, protože jsem se bála co bude kolem mě, ale když jsem všechno to kolem sebe viděla. Otevřela jsem jedno oko a po chvili druhé. Všichni, ale koukali do země. Plakali. ,,Mami..." řekla jsem potichu a bála se odpovědi. Bojím se že je to jen sen a taky toho jestli nejsem náhodou mrtvá. Ale přestala jsem se bát v okamžiku, když se na mě máma podívala a usmála. Její úsměv byl pravý. Byl jako paprsek sluníčka v jeskyni ze které bych se nikdy nedokázala sama dostat sama. ,,Otevřela oči! Je živá!" křičela máma tak nahlas až to museli slyšet sousedi. Všichni se na mě radostně podívali a usmáli se. ,,Konečně doma...." zašeptala jsem a usmála se pravým úsměvem, který moc často na mě neuvidíte. ,,Cože!" slyšela jsem z kuchyně, ale než jsem se stihla zeptat co to bylo, přiběhla Sára, Leona, Nathy a Sam. ,,Mio!" zakřičely nahlas všechny najednou a vrhly se na mě aby mě objaly. ,,Ráda vás vidím holky. Strašně se mi po vás stýskalo, ale co tady děláte?" zeptala jsem se a smála se. ,,No to je jiná story" řekla Sam a začala se nahlas smát, protože tuhle hlášku používám já. ,,Ale bylo to asi takhle......"
No tak a tady je další kraťoulinečká kapitolka, pardon za chyby gramatika mi moc nejde.... A další kapitolku čekejte až vymyslím něco kloudného.... Děkuji 😘
ČTEŠ
Dark Girls...
Teen FictionAhojky jsem Mia. Je mi 15 a mým kamarádkám Sáře, Sam, Leoně a Nathy taky. Řeknu vám, že můj život je někdy až komicky vtipný, ale někdy mám fakt chuť skočit pod vlak...
