Dark Girls...

Vrať se mi!

,,Mio?! Mio vstaňte! Ihned! Nebo to nahlásím třídní učitelce!" uslyším ječení a myslím si, že se probudím v Martinově náruči ale najednou... Zvednu oči a uvidím přetloustou, paštikovou učitelku s přebarveným mikádem. Opatrně se rozhlídnu a celá třída se na mě dívá. Kouknu na zem a ostatní se začnou smát... I Martin... ,,Po zvonění půjdete se mnou do ředitelny!" zakřičela přísně a v tu chvílu zazvonilo. ,,To je velmi brzo" řekla a vzala mě za límec mikiny. Nestihla jsem si ani sbalit věci. ,,Jak sis to mohla dovolit?" zadívala se mi do očí s ustaraným pohledem. ,,Všimla jsem si, že poslední dobou nemáš dobré období, ale usnout v hodině a prospat ji celou, je fakt moc. Musíme to řešit....." povídala dál, ale já ji neposlouchala. Měla jsem nutkání se rozhlídnout. Doprava. Nikde nikdo. Doleva. Nikde.... Cože?! O stěnu se opíral můj Martin! Martin ze snu... Hluboce mrknu a najednou nic. Fakt tam stál???? ,,Vidím, že ty mě stejně neposloucháš, nechám tě být, ale příště navrhnu napomenutí" řekne, pohladí mě po ramenu a přesouvá svůj obrovský zadek pryč. ,,Nashledanou" řeknu. Sem ji vděčná. Jen to tak nevypadá. Ale teď něco hlavnějšího. To byla sakra halucinace?! Nebo to opravdu byl on? Chvíli jsem heště stála na místě a koukala se na okolní žáky. Zničeho nic jsem se rozběhla. Nevím proč. Rovnou na záchody. Otevřela jsem dveře do kabinky a zhroutila se na zem. Začala jsem strašně brečet. Museli to slyšet snad všichni. Byla jsem zamčená v kabince, ani zvonění jsem neslyšela. Slzy mi tekly všude. Kapaly z tváří do kaluže. Najednou to nebyly jen slzy, ale i krev. Červená louže podemnou se čím dál víc zvětšovala. Byla to rudá než rudější. Stoupla jsem si, podlamovala se mi kolena. Krev sem měla i na oblečení. Kapala mi rukou. ,,Mio! Jsi tu?!" slyšela jsem přes svoje ohromně hlasitý vzlyky. Přestala jsem. Ten hlas mě jen svojí přítomností uklidnil. Postavula jsem se, opřela se o dveře a otočila klíčkem a vypadla z kabinky.

Cs lidi! Tak však to znáte blabla.....