Dark Girls...

Dvě různé cesty...

V neděli se za mnou domů jel podívat doktor, jestli jsem zcela uzdravená, aby mě mohl pustit rodiče do školy. ,,Tak slečno, myslím, že jste už zdravá a zítra ráno se můžete jít do školy." řekl s úsměvem na tváři a vyšel z mojeho pokoje. ,,Ach jo, nechci do školy" řekla jsem si nahlas a cítila se jako největší autista. Začala jsem se smát. Byla jsem i celkem ráda, že už můžu do školy i když jako, mezi ty lidi. Radši bych zůstala ještě třeba tři roky. Ve škole nejsem moc oblíbená, nebo naopak, jsem oblíbená až je to někdy od těch lidí vlezlý, ale prej asi ne. No jo no. Jsem tak oblíbená, jak se to těm lidem hodí. Berme to pozitivně, jak říká Sára. Pozitivum toho všeho je, že je tu Bred! Ano neříkám Šimon, protože.... Rozešli sme se... No jaksi neměl furt čas a já už jaksi na to všechno přestala mít nervy, ale hlavní příčinou toho bylo to, že.... Pořád miluju někoho jiného. Jiného.... Jiného.... Jiného.... Opakovala jsem si nějakou tu chvilku v hlavě. Přišlo mi to až smutný, že jsem se s ním rozešla a že mě minulost nenechá žít naplno přítomnost. Štěstí, něštěstí? Kdo ví? Už by stačilo přemýšlení. Hlavní je ovšem to, že už půjdu do školy! To znamená?  Koně!!!!! Už se strašně těším, až mě kopne ohradník! No dobrá. Na to zas tak ne, ale jinak ano. Na všechno, všechny. Hlavně teď, v zimě. Všechno je krásně mrtvé, zkrášleno zmrzlýma kapkama vody, třpytícně zkrášlovat odporný svět, ve kterém žijeme. Už se těším.... Ale stejně mám tolik neodpovězeného... Kde je Brad? Co se stalo? Mám takový pocit, že jsem na něco zapoměla.. Na co? Ach jo... Je čtvrt na dvě v noci a můj mozek se mi právě vysmívá, jak budu ještě čtyry hodiny přemýšlet nad tím, co jsem udělala špatně.

No a je tu další díl! Wow po docela dlouhý době. No doufám, že se bude líbit a jestli ne? .... Tak si naserte 😂😂 ne to zase ne 😂