Královna Mary //reign fanfikce //

Kapitola 3.

                                                                  /ještě toho večera viz. kapitola 2./

Jsem moc ráda, že za mnou Bash přišel. Plány na dnešní večer jsem měla sice úplně jiné, ale ležet v posteli s bolestmi hlavy je vlastně o mnoho lepší.

 „Neruším Tě?" zeptal se mně ze dveří.
 „Ne, jsem moc ráda, že jsi přišel " odpověděla jsem a znovu jsem se pokusila posadit se. 

 „Počkej, pomůžu Ti"řekl a přispěchal k mé posteli a pomohl mi sednout si. 
 „Děkuji"a obdařila jsem Bashe úsměvem. „A vůbec jak to, že nejsi na plese?"
 „Dívka se kterou bych chtěl tančit se na ples nedostavila, takže to nemělo cenu."řekl s humorem. 
 „Bashi,... " zamyslela jsem se jak bych to chtěla říct. „Jaké máš plány do budoucna?...Kdy chceš založit rodinu?"zeptala jsem se. Opravdu mně to zajímalo. Vlastně od té doby co jsem přijela ke dvoru dělal věci v mém zájmu a na zakládání rodiny neměl čas. 

 Hluboce se mi podíval do očí a řekl:„Nevím,.. až přijde žena, která se mnou bude v dobrém i zlém, tak to bude zrovna ona, se kterou založím rodinu." 
Byla to snad narážka na to, že "jsme spolu" už tak dlouho? To asi ne.

 „Jestli chceš, tak běž na ples. Na dnešek jsi měl určitě jiné plány."
 „To se mýlíš. Moje dnešní plány byly trávit večer s tebou."
Jeho odpověď mi doslova zamotala hlavu. Bashe mám opravdu ráda ale je to zrovna láska co k němu cítím? I přes mé pochyby se naše pohledy začaly pomalu přibližovat. Nevěděla jsem jestli děláme správnou věc ale v ten okamžiku jsem to tak cítila. Přiložil ruku na mou tvář a od našeho polibku chyběl jen malý kousek.
 Když v tom se otevřely dveře. Byla to jedna z mých komorných, která si očividně umí vybrat okamžik. Otevřela si dveře loktem, protože v ruce držela tác s čajem a z toho stejného důvodu tak nemohla zaklepat.
 ,,Vaše veličenstvo..." lehce se uklonila. Měla překvapený výraz, který odpovídal této situaci.
 Jakmile jsme jí zaznamenali, odtrhli jsme se od sebe.
 ,,Já,.. moc se omlouvám.. nechtěla jsem.. nechtěla jsem rušit"řekla udiveně komorná.

Řekla jsem jí, že to je v pořádku a, že Bash je už na odchodu. Povědela jsem to pohotově, takže jsem moc nepřemýšlela co zrovna vypustím z úst. Potom jsem se však zamyslela jestli to bylo dost ohleduplné vůči Bashovi. Musí pochopit, že jako královna si nemůžu dovolit takové úlety. Vstal, podíval se na komornou, na mně,uklonil se, řekl: ,, Vaše veličenstvo "uklonil se, a odešel.

Najednou jsem přestala vnímat bolest, nahradil jí však zvláštní pocit, který se snad ani nedá popsat. Začala jsem přemýšlet nad tím co pro mě vlastně Bash znamená. Už je pro mně více než jen přítel... Komorná mezitím položila tác s čajem na noční stolek. 
,,Jak se jmenujete?'' zeptala jsem se jí. 

,,Jane, Vaše výsosti''
,, Podejte mi prosím tamhleten svitek''ukázala jsem na stůl. 
Olepila jsem královskou pečeť a začala jsem číst řádky. Z obsahu mi proběhl mráz po zádech.