Královna Mary //reign fanfikce //

Kapitola 2.

Zrovna vycházelo  slunce, když jsem seděla u jezera a rozjímala. Klid, ticho. To je to co si já, jakožto královna nemůžu tak často dovolit. Poslední dobou řeším jen politické záležitosti a už mě to nebaví. To jsou ty stinné stránky panování. 
 Přemýšlela jsem jak se má Lola na Anglickém dvoře. Tak moc se o ní bojím. Je to silná osobnost a věřím, že to zvládne. 

 Zhluboka jsem se na dechla a pomalu vydechla. Přestala jsem vše řešit a jen vnímala přírodu kolem sebe. Rozkvetlé stromy, listí poletující opodál. 

 Z pohody a klidu mě vyrušily kroky, které směřovaly ke mně. 

 „Vaše veličenstvo,.."někdo mě oslovil. Byl to jeden z královských poslů. 
 Vstala jsem a upravila si šaty. Nadšení, není zrovna ten pocit, který jsem v té chvíli cítila. Bylo to spíš znechucení. Alespoň ráno jsem nechtěla řešit žádné povinnosti ale nemám na vybranou. Někdy mám pocit, že nechci být královnou, jen dívkou, která má jiné povinnosti než rozhodnout jestli do Anglie pošle 4 oddíly vojáků, nebo 5.

 „Ano?"odpověděla jsem s lehkým vynuceným úsměvem.
 „Mám pro Vás velmi důležité zprávy z Anglie"řekl a podal mi svitek. 

  „Jedná se o válečné záležitosti?"zeptala jsem se ho.On, chvíli jakoby přemýšlel jestli mi to chce říct nebo ne.

 „Vše se dozvíte z listiny, já už musím bohužel jít.Omluvte mně."řekl, rychle se uklonil a šel pryč. 

Už jsem odlepovala pečeť, ale v tom jsem si řekla, že dneska nechci kralovat, nýbrž relaxovat, popřípadě bavit se. Dneska je přece velký ples na počest Františka. Ještě víc jsem srolovala ten svitek a šla směrem k zámku. Kráčela jsem chodbou a narazila na Bashe.  
                                                                                               *

,,Bashi, ráda Tě vidím."řekla jsem mu s úsměvem na tváři.

,,Vaše veličenstvo"odpověděl mi sarkastickým tónem. Jen jsem se pousmála

  „Dnes nechci být královnou. Vlastně jsem se Tě chtěla zeptat jestli si nechceš vyjet na koni."  zeptala jsem se ho.
  „Půjdu rád."

 „Takže v pravé poledne ve stájích."odpověděla jsem mu a šla dál.

Když jsem došla k dveřím své komnaty, otevřela jsem je a položila svitek na stůl. Bylo něco kolem tři čtvrtě na dvanáct a tak jsem se chtěla převléknout do vhodnějších šatů k jízdě na koni. V tom jsem se ale zarazila a podívala se na svitek ležící na stole. Pořád mi leží v hlavě. Co tam asi je? 'Posel říkal, že je to velmi důležité, měla bych to otevřít.'pomyslela jsem si. Ne, dneska nejsem královna. 

                                                                       
Už jsem spěchala do stájí. Šla jsem totiž pozdě. Zdržela jsem se s velvyslanci z Anglie. Úplně jsem zapomněla, že měli přijet. Stále se mně na něco ptali ohledně mého nového manžela a, že bych si nějakého měla najít jestli chci vládnout Skotsku. Mrzí mně,že se zrovna s mojí sestřenicí musím hádat o tom kdo bude vládnout mé zemi. Už jednou jsem jí posílala vzkaz, o tom, že chci to nejlepší pro obě země a to sice mír. Proč si prostě nemůže vládnout své zemi, a já té své. A ještě si vezme Lolu? Jednu z mých nejlepších přítelkyň. Chci věřit tomu, že se vrátí ale nemyslím si... že se vrátí.

 „Zase pozdě."vyrušil mě z přemýšlení Bash.

 „Já nejdu pozdě, jen ty jsi tady moc brzo."usmála jsem se. „Dneska si beru Bělouše." pokračovala jsem a přistoupila ke koni jménem Bělouš. Odvázala jsem ho a nasedla. Bash už byl v sedle a čekal jen na mně. 

                                                                                     **

 „Jedeme?"zeptal se mně.
Já jsem nic neřekla a rovnou vyjela. Po lukách jsme jeli opravdu rychle potom jsme však jen klusali, jelikož jsme jeli lesem. 
 „Nejde přehlédnout, že Tě poslední dobou něco trápí..."řekl Bash. „Jde o Františka?" pokračoval. Chvíli jsem přemýšlela co řeknu. Pořád to je pro mně citlivé téma.
 „Víš,... stále mám takový pocit, že za jeho smrt můžu já."

 „Marie, to přece není žádná prav..." řekl Bash ale já jsem ho přerušila.

 „Pořád přemýšlím nad tím jak by to skončilo kdyby... jsem si vzala tebe."
Bash jen mlčenlivě poslouchal.

 „Já,..."pokračovala jsem. „měla jsem si Tě vzít." Nevím jestli jsem tohle měla vypustit z úst ale... asi na tom něco bude.
Z ničeho nic se Bělouš splašil. Nejdříve udělal pár krůčků dozadu a následně se postavil na zadní. Neudržela jsem se a upadla na zem. Jediné co si pamatuji je, že nade mnou stál Bash.
 „Marie, marie!"
Pomalu jsem otevírala oči. Probudila jsem se v posteli ve své komnatě. První osoba, kterou jsem uviděla, byla osoba mému srdci velmi blízká. Ne, nebyl to Bash nýbrž Kateřina, která stála nad mou postelí. 

 „Dítě, co sis to udělala?"zeptala se mě ustaraným hlasem a pohladila mě po vlasech. 

Je až k ne výhře jaký máme momentálně vztah, vzhledem k tomu, že mi ještě před pár lety usilovala o život. Jak by to asi skončilo kdyby se jí to podařilo? František by teď možná ještě žil. 
Kateřina se pro mně za těch pár let stala matkou, kterou jsem bohužel nedávno ztratila. A i když udělala v minulosti plno špatných věcí, tak jí mám moc ráda. Myslím si, že snad není královny, která by někdy neudělala nějakou chybu- včetně mně. 

 „Budu v pořádku."odpověděla jsem jí slabým hlasem. Sama jsem se ale necítila dobře. Svírala mě bolest hlavy, a zad. Dveře mé komnaty se otevřely, a z nich vešel dvorní lékař. Zavřela jsem oči a jen jsem poslouchala. 

 „Její veličenstvo bude v pořádku. Do pár dnů bude zdravá... ale dnes musí být v úplném klidu."řekl lékař.

 „Děkuji dokto..."odpověděla Kateřina ale já jsem jí přerušila.

 „To nejde,.." řekla jsem a pokusila se posadit.Nešlo to, bolest zad byla silnější.   
 „Vaše veličenstvo, se vší úctou, jestli jde o ten ples, tak teď se nedokážete ani posadit, pochybuji, že večer budete schopná tančit."odpověděl mi lékař.
Měl pravdu. Ještě chvíli jsem si povídala s Kateřinou. Potom jsem byla úplně sama. 
V tom někdo zaklepal. 

  „Dále" odpověděla jsem s jistým nadšením v hlase. Byla jsem ráda, že za mnou někdo přišel, protože jediná moje společnost, když nepočítám Kateřinu, byla služebná, která mi čas od času nosila čaj. Dveře se otevřely a z nich vyšel Bash.

Tak to byla už druhá kapitola mé fanfikce, trošku delší, snad nevadí :-)