Zpátky do Bradavic

III. Napadená

Jenny:

Další týden se přehoupl a najednou tu byl Večer všech svatých. Tu noc jsem měla venkovní službu. Procházela jsem právě třetí okruh okolo hradu, když jsem za sebou zaslechla zašustit listí. Bleskově jsem se otočila a zaujala bojový postoj. Než jsem zaostřila na svého nepřítele, TO z křoví vyskočilo a srazilo mě na zem. Slyšela jsem prasknutí a ostrou bolest vzadu na hlavě. Pak se za mnou zavřela hladina sladkého bezvědomí.

Severus:

Když jsem konečně mohl beztrestně opustit Velkou síň a odejít do svých pokojů, (samozřejmě až po obvyklé obchůzce, která mi skýtala to potěšení strhnout nějaké ty body) upoutala mou pozornost neobvyklá skrumáž lidí před Nebelvírskou věží. K mému překvapení tím směrem mířil i ředitel. Neodolal jsem zvědavosti a připojil se k hloučku putujícím za rozruchem.

Plátno Buclaté dámy bylo rozedrané na cáry. Sama Dáma nebyla k nalezení. V tom jsem uviděl Lupina jak bere schody dolů po třech spěchajíc k hlavní bráně. Udeřilo mě to jako facka: JENNY. Otočil jsem se na podpatku a sbíhal za Lupinem. Dole jsem zahlédl jen cíp jeho pláště jak mizí ve tmě a vyrazil jsem za ním. Hned za prvním ohybem jsem ho našel jak se sklání nad postavou v kaluži krve. „Jenny, Jenny, notak krásko tohle mi nedělej..." Vzhlédl ke mně. „No tak mi pomoz ty idiote!" zařval. V tu chvíli jsem se vzpamatoval a přiklekl k Lupinovi. Na Krku jsem nahmatal slabý tep. 

„Žije," vydechl jsem, „Ale ta rána na hlavě je ošklivá. Musí na ošetřovnu." Lupin vykouzlil nosítka a společně jsme ji na ně položili. „Locomotor nosítka." Vydechl jsem, a naváděl je na ošetřovnu. „Poppy!" vykřikl jsem když jsme ji tam dopravili. 

„Co se děje? U Merlina co se jí stalo?"

„To nevíme někdo nebo něco ji napadl, má ránu vzadu na hlavě a je v bezvědomí, nevím jak dlouho."

Poppy nás vyhnala z ošetřovny na chodbu aby mohla v klidu pracovat. Lupin se sesunul na podlahu a složil hlavu do dlaní. „Co když mi umře?" Celý se roztřásl strachy.

„Lupine seber se ona neumře!" Vyštekl jsem.

„Viktorie mě zabije."

„Kdo je Viktorie?"

„Její matka." To už se ve dveřích objevila Poppy. „Bude v pořádku. Má jen pořádný otřes mozku a pár polámaných žeber. Je trochu podrápaná. Nechám si ji tu tak dva, tři týdny. S otřesem mozku toho kouzla moc nezmůžou. Žebra jsem jí napravila ale budou několik dní trochu citlivá. Má neskutečnou vůli, ležela tam alespoň patnáct minut." Lupin ošetřovatelku objal. „Děkuji,moc vám děkuji madam Pomfreyová. Jen byste měla vědět, že na ošetřovně ji neudržíte, má fóbii z nemocnic."

„Nic takového v jejích starých záznamech nemám. Byla tu snad pořád."

„To ano, ale co se vrátila ze stáže z Ameriky má z nich strach, nikdy mi neřekla proč. Navíc u mě příští týden být nemůže a v jejich pokoji jsou bojové podmínky." Má o ní neskutečnou starost.

„Mohl bych ji nechat u sebe, kdyby ti to nevadilo."Slyšel jsem sám sebe navrhovat. Zatvářil se nedůvěřivě.

„Remusi, vím, že vy dva se zrovna nemilujete, ale co se týče léčitelsví je Severus v Bradavicích jediný kdo se o ní může postarat pokud bude mou pomoc odmítat."

„Dobrá tedy, ale Jenny s tím musí souhlasit." souhlasil nakonec Lupin.

Z ošetřovny jsem šel rovnou za Brumbálem, ten mi sdělil, že do hradu se dostal Sirius Black. Rázem bylo jasné,kdo Jenny napadl. Studenti z důvodu narušení bezpečnosti spali ve Velké síni. Když jsem se vracel po půlnoci z obchůzky, narazil jsme ve druhém patře na mírně dezorientovanou, zafačovanou bystrozorku v pyžamu.