Zpátky do Bradavic

VII. Profesorka

Jenny:

Nikdy nezapomenu ten pohled, kterým mě propaloval, když jsem začátkem nového školního roku procházela Velkou síní a usadila se na své nové místo po jeho boku. Ani ten, kterým vzápětí probodl Brumbála.

„Předpokládám, že ti Brumbál nic neřekl." Zamumlala jsem směrem k Severusovi zadržujíc smích.

„Jak dlouho máš to místo?" zavrčel místo odpovědi.

„Vzpomínáš, jak si mě v červnu zavolal ředitel do kanceláře?"

„Ty jedna mrcho..." procedil skrz zuby.

„Hmm, myslela jsem, že mě uvidíš rád. Když jsme se viděli naposledy, řekls, že mě miluješ."

„To tě ani jednou během celého léta nenapadlo alespoň mi něco naznačit?"

„Celkem jsem se bavila představou tvé reakce." Pousmála jsem se a sjela pohledem celou síň. Nikdo nezpozoroval naši malou výměnu názorů. A když mě před hostinou Brubmál představil jako Profesorku Hydenovou, Severus jen zlostně zavrčel a znovu probodl ředitele nenávistným pohledem.

Později toho večera mě z vybalování vyrušilo zaklepání na dveře mých nových pokojů. Ani se neobtěžoval počkat na vyzvání a vstoupil.

„Jsi na mě naštvanej." Nebyla to otázka, cítila jsem to z jeho napjatého postoje.

„Mohlas mě varovat." Řekl stroze.

Přešla jsem k němu a přejela mu rukama po ramenou. „Já vím. Omlouvám se." Cítila jsem, jak se pod mým dotekem pomalu uvolňuje. „Nenapadlo mě, že ti o mně neřekne."

„Samozřejmě, že se na tebe zlobím." Řekl a setřásl mé dlaně ze svých ramen. „Dovolilas mi doufat, že můj mizernej život by konečně mohl za něco stát, řeklas, že mě miluješ a pak si zmizíš a za dva měsíce jsem od tebe dostal jen pár řádků. Najednou se tady objevíš...a já nevím co bude teď?"

Stál ke mně zády, a až s poslední větou se otočil. „To záleží na tobě Severusi. Jsem tady, a jsem strachy bez sebe. Protože jediný, co v tuhle chvíli chci, jsi ty a bojím se odmítnutí. A přísahám ti Severusi Snapee, toho jsem se nikdy dřív nebála."

Přistoupil ke mně, a prsty mi něžně zvedl bradu. „Tak malá bystrozorka má strach. Jak osvěžující."

„Utahuješ si ze mě?"

„Možná trošičku. Jsi nádherná, když jsi nejistá."

Vytáhla jsem se na špičky a políbila ho. Doufala jsem, že se neodtáhne. A moje prosby byly vyslyšeny. Rukou co mi svíral bradu mi vjel do vlasů, druhou mě svíral v pase. Na chvilku jsem se odtáhla a úlevou vydechla. V očích mu svítily jiskřičky pobavení.

„Ty ses vážně bála, že tě odmítnu?"

Přikývla jsem. „To bych byl největší idiot na světě. Pojď ke mně." Vzal mě do náručí a odnášel mě k posteli. Konečně jsme si nemuseli krást pro sebe volné minuty. Poprvé jsme nespěchali na hlídku nebo do hodiny. Měli jsme pro sebe celou noc. Nemuseli jsme se odbýt rychlovkou v temném výklenku bradavického hradu, nebo na Severusově stole v laboratoři mezi hodinami.

„Jakto, že máš podstatně větší pokoje než já?" ptala jsem se schoulená v Severusově náručí.

„To víš, odsloužený roky." Uchechtl se.

Zasmála jsem se a natáhla se na noční stolek pro krabičku cigaret. Vylezla jsem z postele, otevřela okno a jednu cigaretu si zapálila. Blaženě jsem potáhla a posadila se na chladný parapet. „Co s námi bude dál? Chceš to držet v tajnosti?"

„Nevidím důvod. Stejně o nás bude do dvou dnů vědět celá škola. O mě si budou myslet, že jsem tě proklel, a o tobě, že ses úplně zbláznila." Řekl, přešel ke mně oblečený jen v boxerkách, zakryl mou nahotu nebelvírskou vlajkou, která ležela u postele a potáhl si z mé cigarety.

„Nevěděla jsem, že kouříš. Proč myslíš, že o nás bude vědět celý hrad?"

„Po tom, co jsme právě dělali, by si zapálil i svatoušek Kratiknot. Navíc si křičela moje jméno na půlku hradu. V tom je další výhoda sklepení, nikdo neslyší co nemá."

„Ještě řekni, že si tam po nocích taháš holky." Zasmála jsem se a opřela se o jeho nahou hruď.

„Nejsem idiot. Mělas tu čest být první a jediná v mojí posteli... Znělo to tak zoufale jenom mě?"

Zasmála jsem se a zapálila nám další cigaretu. „Kdo by řekl, že tajemný Severus Snape je romantik."

„S romantikou to nemá co dělat. A rozhodně nejsem romantik. Jsi jednoduše jediná žena, kterou chci mít ve svojí posteli."

„Víš, že je to nejoriginálnější vyznání, co mi kdy kdo řekl? Možná proto tě tolik miluju."

Naposledy potáhl z cigarety, zhasl ji o kamenný parapet, stáhl mi z ramen nebelvírskou vlajku, obtočil si mé nohy okolo pasu a odnesl mě zpátky do postele.

„Pořád tak nenasytný profesore." Zasmála jsem se než znovu spojil naše těla.

Severus:

Probudilo mě horko. Když jsem otevřel oči, zjistil jsem jeho příčinu. Skoro celým tělem na mě ležela mladá bystrozorka. Odhrnul jsem jí vlasy z očí. Zachvěla se jí víčka, trochu se zavrtěla a probudila se. Zadívala se na mě svýma smaragrovýma očima a usmála se.

„Dobré ráno." Zavrněla, odkulila se a protáhla. „Kolik je hodin?"

„Bude kolem šesté, vždycky se tak budím."

„Proč tak brzo?"

„Většinou potřebuju do koupelny."

„A proč nejdeš?"

„Leželas na mě."

„To mohl být problém profesore." Zasmála se a odkulila se na druhou polovinu postele.

„Máš tu letax?"

„V tý plechovce, co vypadá jako modrá policejní budka na krbu. Víš, že můžeš jít i tady?"

„Jistě Drahá, jen bych se rád převlékl."

„V tom ti nebudu bránit Drahý. Uvidíme se u snídaně." Zasmála se, objala mě zezadu kolem pasu a políbila mě na krk.

Posadil jsem se na své místo vedle své dívky. Pořád nemůžu uvěřit, že tak krásná žena se zamilovala zrovna do mě. Nalil jsem si kávu a postavil před Jenny flakonek s fialovým lektvarem. Zvedla oči od Denního věštce a usmála se.

„Ty jsi vážně ten nejzodpovědnější člověk na světě. Už budu muset jít, chci se ještě pořádně připravit. Nikdy jsem nic takového nedělala."

„Doučovala si lektvary a obranu ještě jako studentka. Nemáš se čeho bát."

„Ale to jsme si byli všichni rovni. Teď jsem učitelka. Já umím z lidí informace vymlátit, ne je do nich nalívat."

„Koho máš jako prvního?"

„Třetí ročníky teorii, potom šesťáky, odpoledne sebeobranu pro prváky a druháky. Praktický hodiny naštěstí až příští týden."

„Udělej opakování, ať ti řeknou, co dělali se Sinistrovou a podle toho si připrav hodiny na příště. Ničeho se neboj, zvládneš to."

Vypila antikoncepční lektvar, dopila svůj příšerně sladký čaj. V rychlosti mě políbila, čímž způsobila infarkt polovině studentů a většině profesorského sboru.

„Tak na popravu." Vydechla a vyběhla z Velké síně.

Jenny:

Své první hodiny jsem se bála naprosto zbytečně. Stačilo si vzpomenout jaká jsem byla sama jako studentka. Prošla jsem seznam jmen a každý se mi představil. Prošla jsem s nimi opakování z minulého roku a udělala si představu, jak budou pokračovat další hodiny. Nakonec jsme si se studenty sedli. Už jsem se těšila na praktické hodiny. I když bylo pořád zvláštní slyšet, jak mě oslovují profesorko.